12. Otázky

25. listopadu 2006 v 16:07 | Flave |  Harry Potter a Fénixův dědic I.
Tady je dvanáctá kapitola.
Přeji pěkné počtení.
Díky Flave :-))

12. kapitola Otázky
Harry Potter ležel v čistě povlečené posteli ve svém pokoji.
Nevnímal svět kolem sebe.
Prázdné oči upíral ke stropu ve kterém hledal odpověď.
Proč? Proč se to muselo stát. Nejdřív Sirius a teď... Proč právě Remus?
Před očima se mu už poněkolikáté odehrála ta scéna.
Vtrhají do pokoje.
Remus zaměstnává Voldemorta a Harry odnáší Ginny pomocí přenášedla do nemocnice.
Pak se vrací zpátky.
Voldemort se na něj nečekaně otáčí.
Harry vidí ty nenáviděné šarlatové oči a temně černý plášť.
Z Voldemortovy hůlky vystřeluje zelený paprsek, jenž míří na Harryho.
Zavře oči, aby to nemusel vidět.
Tlumená rána.
Harry otevírá oči a vidí mrtvého Remuse.
Obětoval se k vůli Harrymu.
Ležel tu jako troska.
Tohle by Remus určitě nechtěl.
Nenáviděl Voldemorta za to, že mu zabil rodiče, Remuse a další jeho přátelé.
Nenáviděl smrtijedy, protože Belatrix, která patří mezi ně, zabila Siriuse.
A Nenáviděl ministerstvo za to že mu nevěřilo.
Kdyby Popletal Harrymu uvěřil, že se Voldemort vrátil už dřív, tak se to možná nemuselo stát.
Mohlo to být úplně jinak.
Hned po zrození nebyl určitě tak silný a možná by ho šlo nějak porazit.
Ale teď?
Kdyby neuvěřil té lesti, že chytil Siriuse, tak se nemuselo nic stát.
Bydlel by teď nejspíš s ním a Remus a jeho přátelé, by byli v bezpečí.
/To si opravdu myslíš?/ ozval se hlásek kdesi v jeho hlavě.
/Nevěřím, ale musím se něčím utěšit, nemyslíš? A co se do toho pleteš? Vypadni!/
/Nemůžu vypadnout, protože jsem ty a tím pádem, když já jsem ty a ty jsi já, tak je snad jasné, že tu musím zůstat./
Harry nad tím chvíli zmateně uvažoval.
/Nešlo by to trošku srozumitelněji?/
/Říkal jsem, že ty jsi já a já.../
/Víš co? Necháme to plavat./ zatrhl to Harry, protože se do toho zaplétal čím dál víc.
/Dobrá. Tak mi pověs, co budeš dělat?/
/No co by. Za chvíli vstanu, pak se obleču a sbalím si věci. Pak výjdu na chodbu a půjdu po schodech. První, druhý, třetí.../
/Nešlo by to skrátit?/
/Když jinak nedáš. No v první řadě bych měl najít Smaragdového a pak se uvidí. Snad porazíme Temného a nebo se někdo znás snad přidá k němu. Kdo ví./
/Plán schválen./
/Teď už mě nech prosímtě osamotě./
/Víš, že já jsem t.../
/Dobře, tak buď aspoň sticha./
/Tak zatím. Uslyšíme se později./
Harrymu se ulevilo.
Z části, že ten otravný hlásek zmizel, ale i z části, že věděl, co bude dělat.
A celkem se i pobavil.
Smutek pomalinku střídala nenávist.
Všechna ta nenávist, kterou v sobě dusil už několik měsíců a možná i roků.
Musí pomstít Remuse a ostatní.
Proto musí vstát a nechat smutek na později.
Jeho myslí se mihlo i varování knihy.
Co když se přidá k Temnému?
Co když nebude mít žádnou jinou možnost?
Udělal by to?
V téhle chvíly byl skálopevně přesvětšen, že se k Temnému nikdy nepřidá, ale bude tomu i nadále?
Pozvolna se vracel do skutečnosti.
Zrak se mu zaostřil a on uviděl popraskaný strop ve svém pokoji.
Nepatrně pohnul hlavou.
Ucítil totiž vedle své postele nějaký pohyb.
Nažidli tam spala Ginny.
Na její vlasy dopadal paprsek ranního slunce, takže vypadala, jako víla.
Spánek její krásu ještě umocňoval.
Harry z ní nemohl spustit oči.
Nikdy si nemyslel, že existuje ještě krásnější dívka než Cho.
S ní se však pohádal a tak se rozešli.
Ginny se pohnula a otevřela oči.
Až teď si všiml, že Ginny má pod očima kruhy a je pobledlá.
"Harry?" vypískla radostí.
"Konečně."
Vstala a přisedla si k němu na postel, zatímco Harry vstával.
"Ginny, proč?" zeptal se vzlikavě.
Nemohl to pochopit.
"To nevím Harry, ale on by nechtěl, aby jsi byl smutný a trápil se."
"Já vím Ginny, proto se pomstím. Všem."
Ginny ho ještě tak chladným hlasem mluvit neslyšela.
Až jí z toho začal běhat po zádech mráz.
"A co ty a ostatní? A co smrtijedi?"
"Mně je dobře. Dali mi lektvar a poslali domů s tím, že za týden mám přijít znovu."
"A jak dlouho tu vlastně ležím?" skočil jí do řeči.
"Moc dlouho ne. Asi pár hodin."
Harry si oddychnul, že nestratil moc času.
Musí zmizet, co nejdřív.
"A smrtijedi opět utekli. Prý se dole najednou objevil Ty-víš-kdo a přemístil se i se smrtijedy pryč."
Harry navázal:
"Když jsem se vrátil z nemocnice, kde jsem tě přenesl, Voldemort" Ginny se otřásla "zaútočil na mě."
Harrymu se mluvilo čímdál míň snadněji.
Vzpomínka byla přece jen moc čerstvá.
"Vyslal na mě smrtící kledbu a... Remus jí skočil do cesty. Nemohl jsem nic dělat Ginny. Viděl jsem jeho tělo ležící na zemi." rozzvlykal se.
Ginny ho objala.
Cítila, jak se třese.
"Nesmím už na to ale myslet nebo se zblázním."
Přitiskl se pevně k ní a vychutnával tento okamžik plnými doušky.
Tušil, že tohle bude na dlouhou dobu poslední.
"Přinesu ti něco k pití." pohladila ho po vlasech.
Vstala a vyšla z pokoje.
Počkal až uslyší kroky po schodech, opatrně vstal a vytáhl kufr z podpostele.
Zároveň s ním se vykutálelo i jeho koště.
Netušil, kam poletí, ale musel.
Nevydržel by tu jen tak sedět, protože jak věděl, ostatní v domě by mu nedovolili nic dělat.
Klec tu klidně mohl nechat.
Hedvika v ní stejnak nebyla a ta Harryho najde i později.
Harry připevnil kufr na Kulový blesk a chystal se nasednout.
Jak se ale dostat ven?
Minule přece oknem neproletěl.
Až teď si uvědomil, že tohle není jeho pokoj.
Byl nějak větší a i k jeho radosti bylo větší i okno.
Neslyšně ho otevřel a nasedl na koště.
Harry zaslechl nějaký zvuk.
Úplně ho to vyděsilo.
Někdo sem jde.
Zvuk se ozval hlasitěji.
Znělo to jako pískání nějakého ptáka.
Ptáka?
Fénix.
Rychle sáhl do kapsy a vytáhl ho.
úplně na něj zapomněl.
Fénix na něj hleděl krásnýma modrýma očima.
Jakoby byl zmatený a chtěl se zeptat, co se děje.
Nic mu nevyčítal a ani nebyl na něj rozzlobený.
To Harry poznal.
Věděl, že ptáče nebude moct létat a tak ho strčil zpátky do kapsy.
Od odchodu Ginny uběhlo několik desítek vteřin a Harry byl už připravený opustit možná napořád tenhle dům.
Odrazil se a vyletěl do brzkého rána do světa plného bolesti a nenávisti.
Do světa, kde nevěděl, co ho čeká.
Do světa do kterého by se nikdy nevydal, kdyby věděl to co teď ještě neví.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Klikněte, že jste tu byli.

Klik! 100% (1658)

Komentáře

1 Kačka Kačka | Web | 25. listopadu 2006 v 16:10 | Reagovat

Ahoj, na mím blogu je bleskovka..Tak se tam jukni..vyhrává každý:)

2 Fufik Fufik | 25. listopadu 2006 v 16:36 | Reagovat

Wow!! Perfektní, Flave!! =D

3 Flave Flave | E-mail | Web | 25. listopadu 2006 v 16:38 | Reagovat

Kačka, díky za upozornění :-)

4 Flave Flave | E-mail | Web | 25. listopadu 2006 v 16:39 | Reagovat

Fufik, děkuju :-))

5 Sherina Sherina | 25. listopadu 2006 v 16:46 | Reagovat

skvělý

6 Aby Aby | 25. listopadu 2006 v 16:56 | Reagovat

juuu..new japča.no já jsem tááák rada..je supr;)

7 Gil-galad2 Gil-galad2 | Web | 25. listopadu 2006 v 17:27 | Reagovat

suprsupr supr nic jiného se říct nedá :-)

8 katie katie | 25. listopadu 2006 v 19:23 | Reagovat

super bomba skvělý

9 Vruon Vruon | 26. listopadu 2006 v 22:08 | Reagovat

Super kapitolka a doufám příště už bude nějaká akce :)

10 Flave Flave | E-mail | Web | 27. listopadu 2006 v 14:38 | Reagovat

Všem děkuju :-))

Vruone, posuď sám. Přidávám 13. kapitolu :-)

11 evansová evansová | 6. března 2007 v 9:19 | Reagovat

Přidejtam tgochu víc lásky vášně

12 ani-nevím-jak ani-nevím-jak | 13. února 2010 v 21:53 | Reagovat

no, odešel aby se to tajemství dozvěděl, ne?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama