14. Nesnáze

27. listopadu 2006 v 21:23 | Flave |  Harry Potter a Fénixův dědic I.
Tady je ještě jedna kapitola.
Je kratší, ale doufám, že se bude líbit.
Díky Flave :-))
*

14. kapitola Nesnáze
Neznámý přistoupil k ležícímu Harrymu.
"Jsi v pořádku?" zeptal se ho.
"Jdeto."
S pomocí se vyškrábal na nohy.
Harry si ho pozorně prohlédl.
Byl to obyčejný mudla.
Měl na sobě obnošené rifle a triko.
Harry si oddychl.
Takhle by se kouzelník neoblékl.
Neznámý si ho naopak prohlížel zkoumavýma očima.
Jakoby chtěl z jeho tváře něco vyčíst.
"Co tu děláš. Nemáš být ve škole?"
"Já"
Nevěděl, co má odpovědět.
Přece nemůže jen tak říct, že je kouzelník.
V tu chvíli se mu zamotala hlava.
Zakýmal se a zatmělo se mu před očima.
Stratil vědomí.
Probral se až v nějakém pokoji.
Na první pohled zjistil, že tady nikdy nebyl.
Na zemy byl koberec z žluto zeleného materiálu a přímo za hlavou měl skříň.
Oknem sem vnikalo slunečné světlo.
Snažil se pohnout, ale bolelo ho celé tělo.
"Tak už jsi se probral?" ozval se příjemný hlas.
Do Harryho zorného pole se dostala mužova postava.
Přisedl si k němu na postel a pozorně si Harryho prohlížel.
"Jak dlouho jsem?" zeptal se namáhavě.
"Jen pár hodin." Usmál se povzbudivě.
"Pěkně tě zřídili, ale budeš v pořádku."
"Chci vám poděkovat, že"
"Neděkuj. Udělal jsem to rád." Skočil mu do řeči.
"A kde to jsem?"
"Omlouvám se. Ani jsem se nepředstavil. Říkej mi Lex. A můžeš mi tykat jestli chceš. A jsi v mém domě." odpověděl.
"Máš štěstí, že to je jen kousek od toho místa, kde jsi omdlel."
Harry uvažoval, co má dělat.
Má odejít nebo tu zůstat?
"Myslím, že bychom měli zavolat tvé rodiče, aby věděli, co se stalo. Ale ještě před tím ti donesu něco k jídlu. Musíš mít hlad."
Lex vstal a vyšel z pokoje.
Harry při slově rodiče ztuhl.
Co bude dělat?
Musí lhát a něco si vymyslet.
Snažit se oddálit to co nejdéle to půjde a pak zmizet.
Po chvíli přišel Lex s tácem naloženým nějakými obloženými chleby.
Harry si až teď všiml, že má černé vlasy jako má on sám, jen s tím rozdílem, že v Lexových nebylo vrapčí hnízdo.
A pronikavé modré oči.
"Děje se něco?"
Lex si nejspíš všiml, že na něj Harry zírá.
"Jen... ty oči. Znám jen jednu osobu, která má tak modré."
Opravdu. Jako by se na něj díval sám Brumbál.
Chvíli měl i pocit, že tohle je Brumbál, ale pak to zavrhl.
On by se přece nemusel přeměňovat.
"Tak jes." pobýdl ho Lex.
Harry s chutí jedl a Lex seděl vedle něj.
Když dojedl Lex se ho zeptal:
"A jak se jmenuješ vlastně ty?"
Harryho ta otázka zaskočila.
"Harry New."
odpověděl po chvilce.
"Takže, Harry, měl bych zavolat těm rodičům. Víš číslo?"
"N-nevím."
vykoktal vyděšeně.
Lex sáhl po telefonním seznamu, který byl ve skříni a začal podle abecedy listovat a hledat příjmení New.
"A pod jakým jménem to najdu?" zeptal se listujíc seznamem.
"Já"
"Á mám to."
Harrymu se ulevilo z toho, že tohle příjmení, které ho právě napadlo, vůbec v seznamu bylo.
Ale hned přibyl další problém.
Co když to někdo vezme?
Lex vytáhl z kapsy mobil a vyťukal číslo.
Harry se modlil.
"Nikdo to nebere." řekl po chvíli a mobil vypnul.
Harrymu spadl kámen ze srdce.
"Zapomněl jsem, že rodiče odjeli na čtrnáct dní pryč a semnou je doma babička. Ona špatně slyčí." Vysvětloval rychle.
Tak dobrá. Odpoledne tě zavezu domů.
Harry se do lží zaplétal čím dál tím víc.
"Tak dobře,Lexi, řeknu vám pravdu."
Harry se rozhodl riskovat.
"Poslouchám, Harry."
Harry se nadechl a začal vyprávět.
"Je pravda, že rodiče jsou pryč a je taky pravda, že jsem s babičkou, ale já jsem utekl. Nemůžu se vrátit." Sklopil oči.
Doufal, že mu to výjde.
"Takže tak to je. Mně se to už od začátku nezdálo."
Dobře, Harry. Pár dní tu zůstat můžeš, ale pak tě budu muset nahlásit. Asi nemá cenu se tě ptát, proč se nechceš vrátit domů?"
"Nechci o tom mluvit."
Harry už věděl, že má vyhráno.
Alespoň na pár dní.
"Děkuju." řekl Harry s vděkem.
"Neděkuj. Já měl také podobné potíže. Když jsem byl mladý asi jako ty, udělal jsem hloupost za kterou do dnes pykám a budu pykat už napořád. Takže jsem rád, že ti můžu pomoct."
"Asi nemá cenu se vás ptát, co jste provedl?" zopakoval Lexova slova.
Lex se rozesmál.
Byl to povzbudivý smích.
Harry to nevydržel a přidal se k němu.
Tak se tam spolu smáli několik minut, jako dva blázni.
Když se uklidnili, Lex se ho zeptal:
"Ještě jsem se tě chtěl zeptat, co je tohle. Našel jsem to u tebe."
Harrymu zmrzl úsměv.
Na lexově natažené dlani byly jeho věci.
Jeho kouzelnické věci.
Hůlka, kterou měl pořád u sebe a malého fénixe.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Klikněte, že jste tu byli.

Klik! 100% (1657)

Komentáře

1 iriska iriska | 27. listopadu 2006 v 22:30 | Reagovat

áááááááá mám první koment :o) je krásné, napínávé, jednoduše úžasné

2 Flave Flave | E-mail | Web | 28. listopadu 2006 v 13:06 | Reagovat

iriska, děkuju :-) A gratuluju za první komentář :-)

Dnes přibyde další kapitola Je nastaveno, že se objeví v 15:01 hod, takže se těšte. :-)

3 Sherina Sherina | 28. listopadu 2006 v 13:35 | Reagovat

v 15:01?? tak to je už za chvíli:-D takhle kapča je fakt moc super mooooc se těším jak vysvětlí ty věci a hlavně toho fénixe:D

4 Flave Flave | E-mail | Web | 28. listopadu 2006 v 13:56 | Reagovat

Sherina, díky :-)

Uvidíš, ale moc šťastné vysvětlení to není.

Být na tvém místě, tak bych byla spíš zvědavá jak vysvětlí tu hůlku :-)

5 katie katie | 28. listopadu 2006 v 14:05 | Reagovat

to je to kratčí ale super kdy bude pokračko?,

6 Flave Flave | E-mail | Web | 28. listopadu 2006 v 14:07 | Reagovat

katie, díky :-) pokráčko v 15:01 hod

7 Tara Tara | 8. dubna 2007 v 13:29 | Reagovat

ÁÁÁ! Takže se převlíkl, ale kapsy (i s fénixem) mu zůstaly stejný??? Jsem trochu zmatená. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama