30. kapitola Pomocník na každé zdi
Harry se probral.
Byla mu sice zima, ale dala se snést.
Když si chtěl sednout, ucítil v celém těle bolest.
Rozvzpomněl se na svou Povídací hodinu s Voldemortem a zamrazilo ho.
Za několik hodin se to bude opakovat znova.
Když se snažil znovu si sednout, zavadil rukou o něco, co leželo vedle něj.
V tu chvíli se mu rozběhli všemožné teorie hlavou.
Doufal jen, že to není to, co si myslí.
Že to není někdo z jejich přátel.
Harry nechtěl mluvit, ale teď, když mu budou mučit někoho blízkého, tak to prozradí.
Opatrně na tu věc sáhl.
V zápětí si vynadal, jak ho takové věci mohly napadnout.
Byl to košík, ve kterém bylo jídlo.
Už začínám bláznit, pomyslel si a košík opět odhodil pryč.
I když měl hlad nemohl si to vzít.
Jak dlouho to, ale ještě bez jídla vydrží?
Musí se pokusit zmizet.
A to nejlépe hned, jak ho povedou k Voldemortovi.
Tady zavřený nic nezmůže, protože pro otevření by potřeboval znamení zla a po povídání s Voldemortem nebude mít sílu, pokud ho Voldemort nezabije přímo tam.
Do doby než přišel smrtijed, vymýšlel plán na útěk, ale nic nevymyslel.
Bude se muset rozhodovat až na místě.
Pokoušel se spojit, ale po chvíli toho nechal.
Strašně ho to vyčerpávalo.
Pak se všechno opakovalo, jako minulé dny.
Smrtijed ho vytáhl pomocí kouzla ze jeho kobky a beze slova ho táhl chodbami.
Harry už pochopil, proč jsou mezi zatáčkami rovné dvoumetrové zdy.
V každé z nich je jedna taková cela, jakou měl i on sám.
Do které doufal, že už se nikdy nevrátí.
Malé klikaté chodby se rozšiřovali až zůstala jen jedna velká, která vedla přímo do kruhové místnosti.
Teď má poslední možnost.
Buď teď nebo nikdy.
Vytrhl se překvapenému smrtijedovi se sevření a dal se na útěk.
Jeho kroky se rozléhaly, takže bylo nemožné, aby je někdo nezaslechl a nešel se podívat, co se děje.
Co teď?
Harry v běhu uvažoval.
Žádné dveře tu nebyly a jestli tu byly nějaké skryté, Harry neměl čas je hledat.
Najednou uviděl na zdi něco známého.
Vrátil se pár kroků zpět a užasl.
Byla tam malá rytinka fénixe.
Přitiskl tedy na ni safírovou značku a otevřel se vchod.
Smrtijedi, kteří se tam mezitím seběhli, uviděli už jen mizícího Harryho.
Ještě na něho někteří vypálili Cruciatus a povedlo se.
Objevil se už ve známé místnosti.
Stejná byla i na Grimmauldově náměstí.
Byl za to vděčný,
Strašná bolest, kterou pocítil ho překvapila.
Bolest mu projela celým tělem.
Nebylo to sice, jak od Voldemorta, ale po těch povídacích hodinách už toho měl dost.
Vzchopil se a přešel ke stolu.
Na stole už však nebyla kniha, ale ležel tam kus pergamenu.
Harry si ho rychle přečetl.
Pospěš si.
Přemísti se, Harry Pottere.
Dokážeš to.
Musíš to zvládnout, než se sem dostane Temný.
Harry věděl, že Temný je Voldemort.
Byl unavený.
Nejraději, by si hned tady lehl a spal.
Ale věděl, že nemůže.
Musí se odsud dostat.
Nevěřil sice, že se mu to povede, ale alespoň se o to pokusí.
Zavřel oči a vybavil si Brumbálovu pracovnu.
Ucítil známé škubnutí a pak dopadl na zem.
Je, ale na určeném místě?
Dokázal to?
Siria | 27. prosince 2006 v 17:49 |
prihlas do souteze o nejhezci blog na mem blogu!!!!!!!Mas sanci vyhrát!!!!!!!!!!!!!!!!!!