1. Pohřeb

26. srpna 2007 v 17:27 | Flave |  Harry Potter a Fénixův dědic II.
Takže přidávám 1. kapitolu a doufám, že se bude líbit.
Za komentáře budu ráda.
Tuhle kapitolu věnuju Naji :-)
Díky Flave :-))
p.s. další bude ve čtvrtek
***
1. kapitola Pohřeb
Skoro sedmnáctiletý chlapec ležel na posteli a uvažoval.
Jeho smaragdové oči hleděli do stropu.
Harry? ozval se hlas, který mohl slyšet jen on.
Říkáte si, co je to za hloupost, ale je to tak.
Ten chlapec s uhlově černými vlasy a zelenýma očima nebyl nikdo jiný než Harry Potter.
Obyčejný v obyčejném světě, ale v kouzelnickém světě nepostradatelný.
Ano.
Harry Potter byl kouzelník a dalo by se říct, že výborný.
Muselo to tak být, protože jen on mohl zničit Voldemorta, který chce ovládnout celý kouzelnický svět.
Mluvila o tom i věždba, kterou Harry vyslechl na konci pátého ročníku.
A dalo by se říct, že od té doby se to začlo všechno zdát skutečným.
Nejdřív zabili Remuse Lupina hned ze začátku roku.
Harry přišel o své dva nejlepší přátelé, Rona a Hermionu, které zabili smrtijedi.
Cat, nevidomá, ale úžasná dívka, skončila v nemocnici na oddělení pro trvalá poškození způsobená zaklínadly.
Ale také loni potkal Lexe, na kterého se může kdykoli spolehnout.
I před odjezdem mu říkal, že když bude něco potřebovat, má napsat.
Životem zaplatila i jeho sova Hedvika.
A to jen proto, aby ho vystrašili.
Harry? dožadoval se Arcan Harryho odpovědi.
Safírový fénix, který seděl na otevřeném okně.
Harry si vybavil, jak ho s Arcanem přivítali Dursleyovi.
Nejdřív o tom ptákovi nechtěla teta Petůnie ani vědět, ale když jim Harry připomněl, že tu zůstává už jen měsíc, svolila.
Jen, aby na ni někdo nepřišel z těch jeho lidí.
Ano, Arcane? ozval se konečně Harry.
Chceš tam jít? ukázal zobákem na stolek vedle postele.
Ležel na něm otevřený dopis.
Harry si ho před chvílí přečetl.
Pořád tomu nechtěl věřit.
Milý Harry.
Píši, jak jsem ti slíbil.
Ronův a Hermionin pohřeb bude v sobotu 12. července.
Grangerovi se domluvili, že Hermionu chtějí pochovat k Ronovi.
Říkali, že si zaslouží kouzelnický pohřeb.
Obratem napiš, jestli chceš pořád jít.
Harry, nikdo od tebe nečeká, že tam musíš být.
Rozhodni se sám.
Jestli, že tvé rozhodnutí platí, čekej mě v sobotu kolem osmé ráno.
Nezapomeň si vzít svůj školní hábit, protože na kouzelnických pohřbech se nosí to, co nosil mrtvý.
Lex Lexter.
Sova, která čekala na odpověď, netrpělivě zacvakala zobákem.
Chci, odpověděl a vztal.
Rozhodnutě vzal inkoust, pero a psal.
Vím, že to odemě nikdo nečeká, ale chci tam být.
Byli to moji přátelé.
S pozdravem
Harry.
Pergamen vzal a strčil do obálky.
Tu pak přivázal sově na nohu.
Sova zahoukala a otevřeným oknem vyletěla do noci pryč.
Harry se podíval na budík.
Bylo něco po jedné a to znamenalo, že je už pátek.
A zítra...
Ani nechtěl domyslet.
Zítra se rozloučí se svými přáteli na dobro.
Ještě pořád se utěšoval, že se mu to možná jen zdá a že Ron a Hermiona od někud vyskočí živí a zdraví a zakřičí Aprýl.
Ale zítra.
Zítra to všechno skončí.
***
V sobotu ráno vztal o něco dřív a zabalil si školní hábit.
Na sebe pak natáhl to nejlepší oblečení, které měl.
Pak sešel dolů do kuchyně.
Dursleyovi už tam byli a snídali.
"Dnes budu pryč," řekl jim, když snědl kousek chleba namazaný nějakou neidentifikovatelnou pomazánkou, kterou dělala Petůnie.
Odezva však byla, jakoby nic neřekl.
Dál se tím nezaobíral a odešel do pokoje.
Půjdu s tebou, řekl Arcan.
Ne. Už jsme se o tom bavili, odmítl Harry, když se posadil na postel.
Náhodou tě uvidí
Arcan ho přerušil.
Ty jsi dědic a já fénix dědice. A protože ještě nejsem dospělý, abych ti mohl pomoct na dálku, poletím s tebou.
V té chvíli dole zazvonil zvonek, který Harrymu zabránil cokoli namítnout.
Rychle vyskočil a seběhl dolů po schodech.
S sebou si vzal malý batoh, v kterém měl nejdůležitější věci, mezi které patřil i neviditelný plášť.
Lex se usmál na Harryho a vešel dovnitř.
"Ahoj Harry. Jak se máš?"
"Dobře," odpověděl mechanicky.
"Potřebuju pomoct s Arcanem. Nechce si vysvětlit, že nemůže jít semnou."
Harry ho zavedl do svého pokoje.
Dursleyovi vykukovali vystrašeně na příchozího z poza kuchyňských dveří.
"Není tu zrovna čisto," omlouval se, když vešli dovnitř.
Arcan se k nim snesl.
Lex mu domluvil.
"nemůžeš se přemístit a , kdybys letěl, byl bys nápadný. Já se o Harryho postarám."
Arcan to po chvíli vzdal.
"Do večera budu zpátky," utěšoval ho Harry, když odcházeli.
"Přemístíme se," řekl Lex, když byli venku.
Zašli do uličky, Lex vzal Harryho za ruku a s přásknutím se přemístili.
To Harrymu připomnělo, že by mu už brzy měl přijít dopis kde mu budou zdělovat, že se má dostavit na přemístňovací test.
Stísněný pocit trval několik vteřin.
Když už si myslel, že se snad udusí, dopadli na zahradu před Doupě Weasleyů.
Harry vztal ze země a oprášil se.
Když vešli do domu, uviděl Harry, že se to tady poněkud změnilo
Zářivé barvy zmizely a vše vystřídala černá.
I ve vzduchu byl cítit smutek.
"Ahoj Harry," přivítala je paní Weasleyová, která právě přispěchala.
Harry si všiml, že si nenápadně utřela slzy.
"Dobrý den paní Weasleyová," odpověděl.
Měl pocit, jakoby ho někdo škrtil.
Proto, když mu nabídla něco k jídlu, jen zavrtěl hlavou.
Byl si jistý, že by ze sebe nevyloudil, jakýkoli zvuk.
Znenadání ho paní Weasleyová chytla za ruku a táhla ho do kuchyně a zavřela dveře.
Lexe tam nechali.
Harry se na ni překvapeně díval.
"Já" snažil se jí omluvit.
"Ty za to nemůžeš."
A stiskla ho v náručí.
Harry ji objetí opětoval a snažil se do něj dát všechno.
Nejspíš to pochopila a rozvzlykala se.
Nevěděl, co má říct.
Sám potřeboval utěšit.
"Všichni jsou na hoře," řekla, když se uklidnila.
"Běž za nimi. Pohřeb bude za hodinu."
Rychle tedy odešel z kuchyně.
Z Lexem vyšli do patra.
Hned v prvním pokoji byli ostatní.
Když vešli dovnitř, všichni se na ně otočili, aby se podívali, kdo to je.
Ginny vyskočila a vrhla se na Harryho.
Harry si všiml jejích slz.
Když ho pustila, sedl si na jednu z židlí, které tu byli postavené.
Harry se nenápadně rozhlížel, aby zjistil, kdo tu je.
Bil a Charlie si o něčem tiše povídali, Fred a George seděli tiše.
Harry je, tak tiché ještě nikdy neviděl.
Dál tam byli Hermioniny rodiče a několik dalších lidí, co Harry neznal.
Nejspíš příbuzní Rona, pomyslel si, když zjistil, že mají všichni zrzavé vlasy.
Jediný Percy chyběl.
Později se Harry dověděl, že mu paní Weasleyová psala, ale ani neodepsal.
Pak si rychle vyndal školní hábit a natáhl si ho.
Všiml si že všichni na sobě mají podobný.
Nebýt takové situace, určitě by se s chutí zasmál.
Někteří totiž vypadali v hábitu strašně.
Pak se už nic nědělo.
V pokojji bylo slyšet jen tiché vzlykání.
Po dlouhé době vešel pan Weasley a tiše je vyzval, aby šli za ním.
Vyvedl je z domu, kde se k nim připojila i paní Weasleyová.
Prošli kolem domu a namířili si to do zadu, daleko za zahradu.
Harry tu nikdy nebyl.
Šel po boku Lexe a přemýšlel, jak to vlastně bude probíhat.
Jak vlastně takový kouzelnický pohřeb vypadá?
Měl se na to Lexe zeptat už dřív.
Teď už je pozdě.
Celá skupina se o několik minut později zastavila před malým lesíkem.
Vešli dovnitř a pocítil zvláštní pocit.
Jakoby tu byla spousta magie.
Je to kouzlo proti objevení, řekl mu Lex v myšlenkách.
Harry už o těchto kouzlech několikrát slyšel.
Je proto, aby se kouzelný svět utajil před mudly.
Došli na podivnou mítinku.
Podivnou proto, protože všude, kam se Harry rozhlédl, byli hroby.
Vlastně to byl malý hřbitov.
Podobný na jakém se objevil ve čtvrtém ročníku při třetím úkolu.
Procházeli řadami hrobů po cestičkách posypaných kamínky až zastavili u dvou ještě nazakrytých.
Opodál uviděl dvě rakve z bílého dřeva a rychle se od nich odvrátil.
Věděl, že uvnitř leží.
Pak se z nenadání objevil malý mužík ve bílém hábitu.
Vůbec se sem nehodil.
Přišel až k nim a pak promluvil.
"Sešli jsme se, aby jsme společně pochovali dva kouzelníky, které jsme velmi milovali."
Ginny, paní Weasleyová a Grangerová nepokrytě vzlykali.
Harry se snažil slzy potlačit.
Snažil se tak usilovně, že proslov kouzelníka nevnímal.
"A teď zvedněme hůlky a popřejme jim tak hodně štěstí a klidu," řekl na konec kouzelník.
Harry vytáhl hůlku a pozvedl ji podle Lexe.
Pak kouzelník něco zamumlal a ze všech hůlek vytrisklo bílé světlo, které se stáčelo do zářivých spirál, které se seskupovali nad rakve.
Po chvíli se zvedly a neseny kouzelnou silou, přistáli do připravených hrobů.
Po té se zvedla i vykopaná hlína, která byla vedle a s tichým žuchnutím zasypala rakve.
Bílé světlo nse nakupilo nad hroby a dopadlo na ně.
V okamžiku se objevili dva náhrobky, na kterých bylo datum narození a smrti a jméno.
Po té každý kouzelník vyčaroval květinu a postupně je kladly na nové hroby.
Když mezi posledními přistoupil Harry k hrobům, aby položil květiny, všiml si, že se jednou uličkou k nim žene nějaká postava.
Zabystřil, tak aby si ho nikdo nevšiml, protože nechtěl nikoho vyděsit.
Někdo sem jde, upozornil Lexe, který stál opodál.
Postava přišla až k nim a v tu chvíli ho Harry poznal.
Percy povíšenecky přišel až k nim, na nikoho se ani nepodíval a položil květinu na Ronův hrob.
Pak se otočil k Harrymu a zasyčel, tak aby ho nikdo jiný neslyšel:
"Říkal jsem ti, aby jsi se k němu nepřibližoval. Psal jsem mu to i v tom dopise, ale neposlechl. A teď je k vůli tobě mrtvý, Pottere. Zaplatíš."
Obrátil se všem zády a odešel pryč.
Zírali na odcházejícího a pak se vzpamatovali.
Perciho příchod je ohromil.
Zvlášť po tom, co na pozvánku neodpověděl.
Zbylí hosté položili květiny a pak se vydali na zpáteční cestu.
Lexovi se zdálo zbytečné připomínat Harrymu, že by si měl dávat pozor, ale přez to tak udělal.
A nejen na něj. Pro nějakého smrtijeda není problém si vzít mnoholičný lektvar, odpověděl Harry.
Když došli do doupěte, Harry se rozloučil a pak se s Lexem přemístili do Kvikálkova.
Neš tak, ale udělali, slíbil Harry Ginny, že se uvidí ve vlaku.
Aniž by si to Harry uvědomoval, byl večer.
Dveře byly otevřené, takže vešli dovnitř.
Nikdo se neobjevil, ale Harry si byl jistý, že Dursleyovi určitě poslouchají.
Lex se s Harrym rozloučil a chystal se k odchodu.
"A pamatuj si. Když budeš něco potřebovat, ozvy se. Příjdu pro tebe 31. Pak se rozhodneš, kde budeš. Máš už něco vymyšlené?"
Harry zavrtěl hlavou.
Harry poděkoval a pak Lexter odešel.
Tak co? zeptal se Arcan, když Harry sebou hodil do postele.
Tehle den byl pro něj emocionálně vyčerpávající.
Nic zvláštního, odpověděl a převlékl se do pižama.
Na jídlo něměl pomyšlení.
Pohodlněji si lehl a uvažoval nad tím, co mu řekl Lex.
Nad bydlením ještě vůbec nepřemýšlel.
Ale času už moc nebylo.
Možná by mohl bydlet na Grimmauldově náměstí.
Je to přeci jeho dům.
Ale uvědomil si, že by tam žít nemohl.
Bylo tam příliž vzpomínek.
Co u Lexe? zeptal se Arcan, který pozoroval jeho myšlenky.
Už se těším až se naučím zatajování, zamručel Harry.
Pořád si ještě nezvykl, že mu někdo může číst myšlenky, jak se mu zachce.
Arcan, který seděl na okně čekal na odpověd.
Ani, by mě nechtěl a vlastně ani nevím, kde bydlí, řekl na konec.
Tak se ho zeptej, naléhal fénix.
To není, tak jednoduché, povzdechl Harry a otočil se, tak aby na Arcana viděl.
Venku se začalo stmívat a tak bylo zajímavé pozorovat dva safírové body, které byly oči.
Proč? tázal se fénix.
Víš. Nějak si nechci připustit, že by z nás mohli být přátelé. Pořád si namlouvám, že je to jen učitel, ale není to lehké.
Změnilo by se tím něco? vyslýchal Arcan.
Vlastně ani nevím. Víš minulý rok... Voldemort jde po mých přátelích a já nechci, aby se něco stalo i Lexovi.
Takže raději od sebe odeženeš Lexe jen, aby ho Voldemort nezabil?
Harry přikývl.
Pokud budu muset, pak ano.
Arcan se odmlčel a Harry si po chvíli všiml, že usl.
Ještě chvíli zkoušel zatajování a pak se přidal k Arcanovi a ponořil se do světa snů.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 tabby tabby | E-mail | Web | 26. srpna 2007 v 18:16 | Reagovat

hej ja zas becela jak koza ja se du normalne zahrabat...Moooooooooc hezke :0)

2 Flave Flave | E-mail | 26. srpna 2007 v 18:43 | Reagovat

tabby, tak to je mi líto.

Jsem ráda, že to má na tebe takový vliv a že se mi alespoň trochu povedlo vložit do povídky i moje pocity.

3 III III | 26. srpna 2007 v 19:44 | Reagovat

skoro jsem u toho ronila slzy. Smutná ale hezká kapitolka

4 tabby tabby | E-mail | Web | 26. srpna 2007 v 19:52 | Reagovat

jo malo komu se me podari rozbecet :0)

5 Flave Flave | E-mail | 26. srpna 2007 v 19:56 | Reagovat

III, díky :-)

tabby, Jsem ráda, že se to povedlo právě mě :-)

Já brečím skoro pořád. Mno to přeháním, ale dokáže mě rozbrečet, film, knížka, písnička a víc mě teď nenapadá.

No a samozřejmě povídky.

Třeba taková Pán smrti nebo Rok, jako žádný jiný.

6 Kaitlin Kaitlin | Web | 26. srpna 2007 v 20:29 | Reagovat

Nádherná kapitolka..Opravdu taková smutná..=(

Flave: Já u Pána smrti brečela jak malá holka..Nejvíc v tý kapitole, jak zabili Lexe..=(

Jo a nechceš se mrknout ke mě na stránky?? =D

7 Trili Trili | 26. srpna 2007 v 21:27 | Reagovat

Super pěkná kapitola. Moc se mi to líbí. :-)

8 Flave Flave | E-mail | 26. srpna 2007 v 22:08 | Reagovat

Trili, díky :-)

Kaitlin, díky.

Já to samý.

Proč myslíš, že jsem začla psát tuhle povídku?

Nějak jsem se se smrtí Lexe nemohla smířit.

9 Flave Flave | E-mail | 26. srpna 2007 v 22:10 | Reagovat

Kaitlin, na tvoje stránky koukám často, ale snad jsem tam ještě nenechala ani jeden koment.

10 Petr Petr | 26. srpna 2007 v 22:15 | Reagovat

Zajímavý sem zvědavý co mu persi porvede

11 Giner Giner | E-mail | Web | 26. srpna 2007 v 22:28 | Reagovat

bezvadná kapitolka, i když dost smutná.... jen tak dále:)

12 Giner Giner | Web | 26. srpna 2007 v 22:28 | Reagovat

bezvadná kapitolka, i když dost smutná.... jen tak dále:)

13 Polgara Polgara | E-mail | Web | 27. srpna 2007 v 1:47 | Reagovat

Gratuluji Flave, to bylo porpvý co jsem se u povídky rozbrečela....hrozně smutný, ale hezký. Ps Už se moc teším na další

14 Polgara Polgara | E-mail | Web | 27. srpna 2007 v 1:47 | Reagovat

*poprvý

15 tabby tabby | E-mail | Web | 27. srpna 2007 v 10:11 | Reagovat

hih flave na to jsem u tech pisnicek stejne

16 Siria Siria | 27. srpna 2007 v 11:49 | Reagovat

Hej, skvělá kapitolka, i když dost smutná.

17 katie katie | Web | 27. srpna 2007 v 14:06 | Reagovat

skvělá kapitola

18 Profesor Profesor | Web | 27. srpna 2007 v 17:50 | Reagovat

Skvělé, ale nebrečím.

19 Lupus Lupus | 27. srpna 2007 v 17:58 | Reagovat

krásná kapitola

20 Flave Flave | E-mail | 27. srpna 2007 v 19:30 | Reagovat

Všem děkuju :-))

21 sir matyas sir matyas | 27. srpna 2007 v 22:07 | Reagovat

moc hezkakapitolka uz se tesim na ctvrtek

22 Beltrix Beltrix | E-mail | Web | 28. srpna 2007 v 8:20 | Reagovat

Hezká kapitolka , ale příšerně vypadá Aprýl , má tam být i a naproti tomu zase pižamo má být y .

23 Flave Flave | E-mail | 28. srpna 2007 v 12:08 | Reagovat

Beltrix, ještě není opravená, takže se omlouvám.

24 ccf ccf | 29. srpna 2007 v 20:58 | Reagovat

Nějak se nemůžu vzpamatovat z toho, že jsi nechala zabít Rona a Miu :-(. No ale jinak jsem ráda že pokračuješ. Jen tak dál :-)

25 Flave Flave | E-mail | 30. srpna 2007 v 14:37 | Reagovat

ccf, díky :-)

Abych řekla pravdu, tak sem to udělala nerada, ale neměli by tam žádný význam a nehodili by se tam. Později pochopíte.

26 verča verča | 31. srpna 2007 v 16:07 | Reagovat

ahoj nechceš napsat nějakou povídku kde by se hermiona a harry dali spolu do hromady ?mohla by to být kapitolovka  a hlavně aby ani jeden neumřel.nechci ti říkat co máš napsat ale strašně se mi tvý povídky líbijou tak mi třeba napiš na tuhle stránku do komentářů  jak si se rozhodla.dík

27 kiki kiki | 7. března 2010 v 11:53 | Reagovat

já normálně řvala

28 Salač Salač | E-mail | Web | 19. června 2012 v 16:37 | Reagovat

Pěknej blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama