42. soutěž

19. srpna 2007 v 10:34 | Flave |  Harry Potter a Fénixův dědic I.
A další :-)
Jen takové malé upozornění.
Kouzla, která se vyskytují v této povídce jsou z knih Eragon a Eldest.
Některé, ale nebudou mít takový účinek, jako v jmenovaných knihách.
Možná si je totiž upravím, tak aby se mi hodili.
Výsledek, ale bude stejný.
Ale teď už do čtení.
Za opravu děkuji Naje.
***
42. kapitola Soutěž
Harry rychle vstal a vyběhl z ložnice.
Portrétem buclaté dámy proběhl jako blesk a spěchal do Brumbálovy pracovny.
Musí mu to říct.
Co když je ten smrtijed tady a co když to není zrádce, ale jen chtěl, aby si to ostatní mysleli.
Zastavil se před chrličem a zkusil heslo, které použil Lex.
"Jahody," řekl udýchaně.
Chrlič okamžitě odskočil a Harry vyjel po schodech až ke dveřím.
Tam se trochu uklidnil a zaklepal.
"Dále," ozval se Brumbálův hlas.
Když Harry vešel dovnitř, všiml si překvapeně, že s Brumbálem tam je i Lex.
"Harry, děje se něco?" zeptal se Brumbál klidně.
Harry se nejdřív zadíval na Lexe a tem mu vrátil vyděšený a překvapený pohled.
Pak se Harry otočil k Brumbálovi.
"Měl jsem sem. Viděl jsem, jak Voldemort přijímá mezi sebe nového smrtijeda a když to skončilo, zavolal si Luciuse Malfoye a ptal se ho, jestli už ví, kde je a Malfoy mu odpověděl, že ten zrádce je nejspíš v Bradavicích. Myslím si, pane profesore, že je tady nějaký smrtijed," vychrlil rychle ze sebe.
Brumbál ho zkoumavě prohlížel.
"A ty si myslíš, že je nebezpečný?" zeptal se pořád klidně.
"Sám jsi říkal, že zradil Voldemorta."
"Co, když to jen hraje? Co když se snaží vypadat, jako zrádce, ale pak se k Voldemortovi vrátí?" hájil se.
Lex jen tiše seděl a nemíchal se do rozhovoru.
"V tom případě můžeš být, Harry, klidný. Budu si dávat pozor a když se mi nebude něco líbit, tak zakročím,"
Brumbálovi zahráli v očích jiskřičky.
Harry přikývl.
Znal Brumbála už dost dobře, aby věděl, že ho to nepřekvapí.
"Teď jdi spát," řekl Brumbál a dal, tak Harrymu na jevo, že už tu nemá co pohledávat.
Harry se tedy rychle rozloučil a vyšel z ředitelny.
Hned ráno vše pověděl Ronovi a Hermioně.
Ron jen vyděšeně zalapal po dechu a Hermiona ho ujsitila, že se Brumbál o to postará.
Pak běžely dny až neuvěřitelně rychle.
Každou volnou chvíli strávil v komnatě nejvyšší potřeby a trénoval fénixovu moc.
Už se mu dařilo líp.
Jen zatajování se mu moc nedařilo, jelikož ho neměl s kým trénovat.
Cat už totiž neměla tolik času, protože se věnovala učení a doháněla, co zameškala.
Jednoho zářijového rána, Brumbál vztal a sjednal si ticho.
"S potěšením vám oznamuji, že jsme pro vás připravili soutěž, která prověří vaše schopnosti. Zůčastní se jí všichni od pátého ročníku a výš. Ostatní ročníky budou mít obvyklý rozvrh. Další informace se dozvíte na svých hodinách Obrany proti černé magii od profesora Lextera," Brumbál domluvil a sedl si.
Po té ve velké síni propukl šum rozhovorů.
"Bezva," chválila si Hermiona.
"Obranu máme jako první hodinu."
Všichni tři rychle dojedli a spěchali do učebny.
Přišli tam, jako první.
O pár minut později, když už přišli i poslední opozdilci, vešel do učebny Lex.
Přešel až před třídu a ta jako napovel ztichla.
"Takže, jak jste slyšeli" začal Lex "začíná nová soutěž, která prověří vaše schopnosti všemi směry."
Harrymu proletělo hlavou, kde se to bude asi konat a jako by ho Lex vyslyšel.
"Ještě dnes večer se přemístíme na místo, kde se vše odehraje."
Třída vydechla překvapením.
Hned se chtěli zeptat, kde to bude, ale Lex je přerušil.
"Bohužel vám neřeknu, kde to bude, ale můžete se těšit na spoustu dobrodružství," usmál se.
"Teď vám víc bohužel nepovím. Jen tolik, že nějaké informace se dozvíte až na místě."
Dean zvedl ruku.
"Deane?" zeptal se Lex.
Hned na začátku se domluvili, že jim bude říkat jmény.
"Jakto, že nepotřebujeme dovolení rodičů nebo něco takového?"
"To proto že se že to nebude nebezpečné a po celou dobu budete pod stálým dohledem vycvičených kouzelníků," řekl Lexter.
Po chvíli zaváhání zvedl ruku Nevile.
"Jak dlouho tam budeme?"
"Omlouvám se, Nevile, ale to je jedna z otázek, na kterou odpovědět nemůžu."
Ještě chvíli odpovídal Lex na různé otázky ohledně soutěže, ale na žádnou už neodpověděl.
"A poslední věc, než zazvoní," řekl Lex před koncem hodiny, která tentokrát uběhla něuvěřitelně rychle.
"Letos nebudete skládat závěrečné zkoušky."
Po této větě vybuchl ve třídě radostný halas.
Jakmile však Lexter zvedl ruku, studenti se utišili.
"A úplně poslední věc. Po této hodině máte volno. Zbalte si všechno a čekám vás po večeři ve vstupní síni."
S těmito slovy zazvonilo.
Harry, Ron a Hermiona běželi do společenské místnosti.
Když řekli heslo, vešli dovnitř.
"Něco je na nástěnce," všimla si Hermiona a všichni tři přišli blíž, aby si to přečetli.
Kolem bylo už spoustu zvědavých nebelvířanů.
"Oznámení pro páté až sedmé ročníky!" četla jim Hermiona vyvěšený pergamen.
"Během dne se na hodinách Obrany proti černé magii dozvíte informace o nastávající školní soutěži, proto se upravuje dnešní rozvrh.
1. hodina - šesté ročníky
2. hodina - páté ročníky
3. hodina - sedmé ročníky
Co se týká závěrečných zkoušek.
Šesté ročníky jsou od skoušek omluveni.
Jejich výkon v soutěži se však bude počítat.
Studenti pátých a sedmých ročníků, kteřý budou skládat NKÚ a OVCE, se musí snažit v soutěži, co nejlépe prospět.
Z toho pak profesorský sbor výsledky NKÚ a OVCE vypočítá." Hermiona dočetla.
"Chudáci páté a sedmé ročníky," řekla Hermiona, když se zavřeli do chlapecké ložnice.
"Budou to mít těžší."
"Jsem zvědavý, kde to bude," řekl Ron a přehraboval se v kufru.
Něco hledal, když najednou vypadly na zem Harrymu povědomé růžové provázky.
"Ultradlouhé uši?" zeptal se.
Ron přikývl.
"Myslel jsem si, že se budou hodit. Mám tu ještě pár věcí," prohrabal hlouběji svůj kufr a vysypal na zem několik dalších věciček z obchodu Freda a George.
Na Hermioně bylo poznat, že se jí to jako prefektce nezamlouvá, ale nic neřekla.
Nechtěla se s Ronem pohádat.
Potom se bavili ještě dlouho, dokud se Hermiona nezvedla a řekla, že si půjde taky zabalit.
Ron s Harrym měli už totiž zabaleno.
Po chvíli, když odešla Hermiona, přišli i Dean, Seamus a Neville.
Znova a znova rozebírali, jak to bude všechno probíhat.
"Já myslím," řekl Nevile, který právě balil do tažky podivnou rostlinu, kterou si letos přivezl, "že nás nějak rozdělí do skupin. Náhodou jsem zaslechl říkat něco takového Lexe, když se bavil s Mcgonagalovou."
Při obědě vládl neobvyklý ruch.
Většina školy se ale tvářila naštvaně.
Byli to ti, kteří zůstávali na normální vyučování.
Harry se právě chystal sníst kus okurky, když ucítil na sobě něčí pohled.
Potají se rozhlédl, ale nikdo nejevil známky, že by se o něj zajímal.
Podíval se tedy k profesorskému stolu a střetl se s pohledem Lextera.
Příjď po obědě do komnaty nejvyšší potřeby. Budeme cvičit.
Budu tam, poslal mu Harry odpověď.
"Vnímáš, Harry?" zeptala se ho už po několikáté Hermiona.
"Co? Jo," lhal.
"Tak, co jsem teď říkala?"
Harry rezignovaně pokrčil rameny.
Hermiona si jen povzdechla a zopakovala otázku.
"Jestli bys nechtěl zajít k Hagridovi. Možná, že ho dlouho neuvidíme,"
"Nemůžu. Musím si něco zařídit," řekl Harry a uhl Hermionimu pohledu.
Po obědě rychle opustil velkou síň a vyšel na sedmé patro, kde přešel třikrát kolem holé zdi.
Pak vešel do dveří, které se objevili a vešel dovnitř.
Potom si sedl do jednoho rohu a uvažoval.
Měl výčitky, že musí lhát svým kamarádům.
Vždycky se s nimi o vše podělil.
Kromě věštby, která mluvila o něm a Voldemortovi.
Stále nebyl připravený jim to povědět.
Věděl, že jim to bude muset jednou říct, ale odkládal to, co nejvíc to půjde.
Ani si nevšiml, že vešel Lex.
"Děje se něco?" ozvalo se vedle Harryho, který instinktivně sáhl po hůlce.
Pořád si neuvědomoval, že hůlku na kouzlení nepotřebuje.
Možná to však je lepší.
Neprozradí se tak.
Když si uvědomil, že to je Lex, ruku s kapsy vyndal.
"Ron a Hermiona," řekl.
"Nerad jim lžu o tom, co dělám skoro každé odpoledne," povzdechl.
"Je to těžké, Harry, já vím, ale uvědom si, že je to pro dobrou věc."
"Jenom k vůli tomu se ovládám, abych jim to neřekl," přikývl Harry.
"Zjistila to ale jedna studentka z Mrzimoru"
Lex ho nenechal domluvit a přikývl.
"Ano Cat. Vím o ní. Učí se u mě, jak ovládat vnitřní magii."
"Říkala mi o tom," přisvědčil Harry.
"Teď už pojďme cvičit. Máme dnes ještě dost jiné práce," usmál se na Harryho.
"Ukaž mi, co jsi se naučil."
Harry nechával hořet a pohybovat se různé věci.
"Dobrá," řekl Lex, když se ujistil, že Harry zvládá svou energii.
"Teď zkusíme štít a pak i štít, proti ohni."
Harry znervózněl.
Tahle kouzla neměl proti komu trénovat, takže si nebyl jistý.
Postavil se do bojové pozice a čekal.
"Jierda!"
Proti němu vylétl zelený paprsek.
Harry poznal, že je to kouzlo, které Lex použil na smrtijedy, kteří upadli do bezvědomí.
"Skölir!" vykřikl.
Před ním se objevil zářivě modrý štít, který zelený paprsek pohltil.
Harry se jen tak tak udržel na nohou.
Kouzlo s ním otřáslo a vysálo energii.
"Výborně Harry. Ještě zkusíme ohňový štít a pustím tě."
Než se Harry vzpamatoval už na něj letěl další zelený paprsek.
"Skölir nosu fra brisingr!"
Tentokrát se mu tak dobře nevedlo.
Jeho štít se zatřásl a pohltil jen část kouzla.
Zbytek vrazil do Harryho.
Ten jen cítil, že ho něco popálilo v obličeji a upadl.
Když Lex uviděl, co provedl, okamžitě přiklekl k Harrymu a namířil mu ruku na obličej.
"Waíse heill," zašeptal.
Popálenina se začala hojit.
Harry nezřetelně slyšel, že Lex něco šeptá a pak ucítil nějaký chladný paprsek.
Bolest okamžitě přestala.
,Harry, jsi v pořádku?, ozval se Arcanův hlas.
,Už ano. Díky Arcane. Byla to nehoda,
Harry si pomyslel, že Arcan ucítil bolest.
"Harry jsi v pořádku?"
Tentokrát to byl Lexter.
Starostlivě si Harryho prohlížel.
Harry otevřel oči, až teď si uvědomil, že je měl celou dobu zavřené, a přikývl.
"Co se stalo?
"Štít to nevydržel. Ale už jsi v pořádku."
Pomohl Harrymu vztát a pak se rozloučili.
Ještě než Harry odešel, se zeptal:
"A co můj fénix? Jak ho mám vzít s sebou?"
"O něj si nedělej starosti, Harry. Najde si tě. A tvá sova poletí s ním."
Zašel tedy ještě za Hedvikou, aby se s ní rozloučil.
Právě se chystala na lov, když ho uviděla a sletěla k němu.
Harry se na ni usmál a pohladil ji po křídle.
"Omlouvám se, že se ti teď tolik nevěnuju jako dřív, ale mám hodně práce. Ale slibuju, že si ten čas udělám."
Sova zahoukala a klovla ho něžně do prstu.
Nezlobila se na něj.
,Chápe to, řekl Arcan, který se snesl k nim.
,Všechno jsem jí řekl a souhlasila s tím.,
,Přes to, odporoval Harry.,To není omluva.,
Harry se podíval na hodinky.
"už budu muset jít," řekl směrem k Hedvice.
"Dnes odcházím a ty máš prý letět za mnou."
Sova souhlasně zahoukala.
,A tebe čekám taky, obrátil se na Arcana.
,Si myslíš, že bych tě nechal jít samotného?,
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 klar klar | Web | 19. srpna 2007 v 10:35 | Reagovat

u mě je bleskovkA tak se zučastni

2 tabby tabby | E-mail | Web | 19. srpna 2007 v 11:01 | Reagovat

Moooc hezke tesim se na dalsi kapcu :0)

3 Naja Naja | 19. srpna 2007 v 11:10 | Reagovat

Flav, kapitolku 43 jsem ti posilala vcera :D

4 Flave Flave | E-mail | 19. srpna 2007 v 12:30 | Reagovat

tabby, díky :-)

Naja, nic nepřišlo. Teď sem se koukala.

Zkus to pls ještě jednou. Dik.

5 Nový blogís Nový blogís | Web | 19. srpna 2007 v 15:49 | Reagovat

Krásná kapča jako obvykle  .

Prosím jukněte na můj blog je tam povídka Harry Potter a zlatí dědici . A bude toho víc

6 Falco Falco | 19. srpna 2007 v 22:38 | Reagovat

jop supa jako vzdy :)

7 Kaitlin Kaitlin | Web | 20. srpna 2007 v 1:13 | Reagovat

nádherný!!

kdyby někdo chtěl, at se mrkne ke mě..=D pár povídek tam najdete

8 Helion Helion | 20. srpna 2007 v 9:20 | Reagovat

Už se těsím na dlalší kapitolu a moc

9 Naja Naja | 20. srpna 2007 v 9:22 | Reagovat

Flav, už ti to došlo? včera uz jsem tii to posilala..jestli ne, zkusim to z jineho mailu..

10 III III | 20. srpna 2007 v 16:34 | Reagovat

pěkné

11 Polgara Polgara | E-mail | Web | 20. srpna 2007 v 20:09 | Reagovat

Výborná kapitola, už se těším na další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama