48. Pravda se odhaluje i Voldemortovi

21. srpna 2007 v 22:45 | Flave |  Harry Potter a Fénixův dědic I.
Na zbytek si budete muset počkat do rána.
Je mi líto.
Flave :-))
***
48. kapitola Pravda se odhaluje i Voldemortovi
"Zítra pokračujeme v soubojích," oznámil jim Lexter, když se měli k odchodu na další hodinu.
Dnes se jim zdálo sportování nějaké příliž jednoduché.
Možná to bylo tím, co dnes prožili, ale Ron jim získal další body.
***
Druhý den pokračovali v skupinových soubojích a konečně se vystřídali všichni.
"Dnes máte volno," řekl Lex, když skončili.
"Zítra u snídaně vyhlásím jednotlivce, kteří byli v soubojích nejlepší a budou pokračovat dál."
Celý den pak strávili jen tak povídáním.
Celou dobu byl s nimi Malfoy a tak nemohli mluvit o čem by chtěli a tak se jen bavili o zítřku a o tom, co je ještě čeká.
***
Stovky mil od Harryho Pottera.
Postava v černém plášti se právě přemístila k temnému hradu a rychle pospíchala ke svému pánovi.
Zjistil totiž něco neuvěřitelného.
Rychle prošel všemi chodbami, před velkými dveřmi ukázal znamení zla na svém levém předloktí a pak vešel do kruhové místnosti.
Voldemort, jakoby na něj čekal.
Smrtijed se poklonil a začal:
"Zjistil jsem něco zajímavého, můj pane."
"Mluv!" vyštěkl Voldemort.
Doufal, že konečně zjistí čím by mohl Pottera zničit.
"Kouzlí bez hůlky, pane."
Tohle Voldemortovi vyrazilo dech.
Rudé oči mu zapláli.
"Říkáš, že kouzlí bez hůlky?"
Smrtijed přikývl.
"A je ten paprsek safírově modrý?"
Smrtijed opět přikývl.
"Můžeš jít."
Zakuklenec rychle odešel.
Máme problém, Darkene.
Temný fénix, který celou dobu poslouchal, nesouhlasil.
My si s ním poradíme. Já se postarám o toho jeho fénixe a zbytek je na tobě.
Voldemort přitakal.
Jedna otáska mu však stále vrtala hlavou.
Kde je smaragdový?
***
Druhý den u snídaně vyhlásil Lex ty, kteří pokračují v soubojích.
Samozřejměm mezi nimi nechyběl ani Harry.
Po snídani je opět Lex zavedl do místnosti, která byla za zařazovací a nechal je tam osamotě s kouzelníky.
Když se opět asi po půl hodiny vrátili do jídelny, stoly byly odsunuté a uprostřed byla vykouzlená měkká podlaha.
Když si posedali, začli.
"Harry a Pansi," ozvalo se.
Harry vztal a zamířil doprostřed.
Zaujal proti zmijozelské dívce bojový postoj a čekal na povel.
Hodlal jí to vrátit za Ginny i přez to, že už byla v pořádku a právě mu fandila.
Byla vybrána i k těm, co dnes bojovali.
Harry neměl s Pansi sebemenší problémy.
Snažila se ho odzbrojit, ale on se nenechal a asi po deseti minutách ji vyrazil hůlku.
Asi po hodině a půl boje skončily.
Bylo rozhodnuto, kterých šest postupuje.
Harry mezi nimi poznával Ginny.
Ostatní mu nic neříkali.
Asi po další půl hodině, zůstali tři.
Ginny, nějaký student ze Zmijozelu a Harry.
"Harry a Alex," vyhlásil Lexter.
Harry se postavil proti Alexovi a věděl, že teď se rozhodne.
Měl chuť to vzdát, aby se nemusel utkat s Ginny, ale něco mu napovídalo, že by to dělat neměl a že by měl hrát naplno.
Lex odpočítal a z Alexovi hůlky vytriskl žlutý paprsek.
Harry se mu lehce vyhnul a vrátil mu to.
Ten trochu zakolísal, ale hned se vzpamatoval a ještě stačil vyčarovat štít.
"Petrificustotalus!" vykřikl Harry.
Alex ji odrazil a Harry tak, tak uskočil vlastnímu kouzlu.
"Mdloby na tebe," Alex využil Harryho nepozornosti.
Harry se však nenechal zvyklat a kouzlo odrazil.
Takové štěstí však Alex neměl.
Kouzlo do něj vrazilo a on se shroutil k zemi.
Všichni vypukli v jásavý potlesk.
Lex přistoupil k zmijozelskému a použil na něj probírací kouzlo.
Alex po chvíli vztal a poraženecky odešel.
"Ginny a Harry!"
Ginny, která celý souboj nadšeně pozorovala, vztala a přišla až k Harrymu.
"Podejte si ruce," řekl Lex a oni, tak udělali.
"Na můj povel začněte."
První kouzlo vyslala Ginny a Harry se mu vyhnul.
Použil spoutávací kouzlo, ale Ginny rychle vykouzlila obranný štít a tak se ubránila.
Harrymu připadalo, že souboj trvá nekonečně dlouho.
I Ginny se zdála unavená.
Proto využil chvíle její nepozornosti a lehce ji odzbrojil.
Ginny se na něj usmála a šla si sednout.
***
"Výborně, Harry," řekla Hermiona, když se vrátili na kolej.
Na bodovací tabulce totiž přibylo hezkých pár bodů.
Dny plynuli dál a jim se vrátil obvyklý režim.
Jen s tím rozdílem, že už se neučili další nová kouzla.
Místo toho je Lex začal učit lektvary.
Vždy před hodinou do cvičebny Lex přičaroval odněkud stoly a tam připravovali lektvary.
Harry byl překvapený, ale docela mu to šlo, když neměl nad sebou Snapea.
V těch okamžicích se mu pořád vracela myšlenka na to, kde je Snape a co dělá.
***
V temném hradě.
Smrtijed klečel před Voldemortem a čekal.
Pán zla ho propaloval pohledem a odhadoval smrtijedovi schopnosti.
"Půjdeš do Polska, Severusi. Tam by se snad někdo našel."
"Zajisté, pane," řekl Snape.
"A, když ne, najdu si je," usmál se ledově.
"Ano pane."
"Všichni se ke mně musí připojit, protože jinak," zbytek věty nechal nedokončené.
"Vlkodlaky už mám ve své moci. Jen tato rasa se vzdoruje. Upíři jsou svými pány a neradi se míchají do věcí ostatních, ale budou muset," zasmál se Voldemort.
"Jsem rád, Severusi, že alespoň ty jsi, tak oddaný."
"Děkuji, pane."
"Přezto, že jsi jeden z nich, neodmítl si a přidal jsi se. Jen tvou zásluhou máme několik přeměněných upírů."
Voldemort zavzpomínal.
Pokaždé, když se mu někdo nehodil, ale také ho byla škoda zabít, Snape ho pokousal.
Tím pádem se z oběti stal upír, který byl pod vládou temnoty.
Netvor, který za noci napadal nevinné oběti, které vysával nebo je měnil v to, čím byl sám.
Když už neměl Snape co říct, Voldemort ho propustil.
***
Ani se studenti nenadáli a bylo tu jaro.
Jarní prázdniny strávili, jako každé volno, odpočinkem a načerpáním nových sil.
Často jen, tak sedávali v lese a užívali si ticha.
Ostatní totiž aˇž teď pochopili, že by měli začít s ranní rozcvičkou.
Jenže to přeháněli a tak nebylo divu, že byli brzy unavení.
Proto většinou zůstávali v budově a nejlépe ve svých ložnicích.
"Na cvičení už je pozdě," zašklebil se Ron, když se o tom jednou bavili.
"Neboj. Oni na to příjdou," řekl Harry škodolibě.
Mezi tím se také rozneslo, že Harryho podivné kouzlo vyšlo z hůlky a ne z ruky, jak si většina myslela.
Když to slyšeli, jen přikyvovali a říkali, že je to možné a že se mohli splést.
Někteří se však drželi své verze, že Harry hůlku nepoužil.
Mezi nimi byl i Malfoy a Harry mu to nevyvracel.
Vlastně se s ním nebavil.
Raději ho měl pořád na očích.
***
"A máme zde poslední úkol," řekl Lex ke konci dubna.
Všichni napjatě poslouchali.
"V budově je tajná místnost, která se otevírá jen v určité situaci. Každý ji máte na svých kolejích. Je to knihovna a vaším úkolem je ji najít. Čas máte do 28. června. V ten den se vracíme zpátky na hrad. Ti, co knihovnu už objevili dříve, mají volno a věnují se jen svému obvyklému rozvrhu."
Harry se usmál.
Měli úkol hotový aniž by se nějak snažili.
Vrátili se do společenky a pokračovali podle rozvrhu.
ve skupinové výuce se pořád zdokonalovali a to i díky ranní rozcvičce.
Po obědě měli lektvary s Lexem a večer sport, ve, kterém zářil Ron.
Harry ho nasazoval už pravidelně.
Hermiona to totiž jednou zkusila a nějak se jí to nepovedlo.
Dny plynuli snad ještě rychleji a Harry si začal zvykat na myšlenku, že se vrátí.
Pro něj to nebyl jen návrat do Bradavic, ale byl to i návrat k Dursleyovým, od kterých neodešel minulý rok dost slušně.
Vlastně byl odnesem Remusem.
Byl natolik v špatném ztavu ze Siriovi smrti.
Harry si to neuvědomoval, ale co byl zde, zlé sny zmizely a objevovali se pořád méně a méně až zmizeli docela, takže nemusel zasahovat jeho strážný anděl orel, z kterého se vyklubal Lexter nebyl už potřeba.
***
Byl začátek června, když šli právě na oběd.
Právě, když vyšli ze své koleje, na druhé straně právě vycházela i pátá skupina s Ginny v čele.
"Tak, jak se vede?" zeptala se Cat, která se s nimi už seznámila.
"Nic moc," odpověděla Ginny pochmurně.
"Co se děje?" podívala se na ni Hermiona překvapeně.
"Ale jen... pořád nevíme, kde je ta knihovna."
"Aha," přikývla Hermiona.
Pak už vtichosti, sešli do jídelny.
Po obědě Harry vztal o něco dříve než ostatní a vyšel z jídelny.
Všiml si totiž, že Ginny právě odešla.
Dohnal ji až v druhém patře.
"Ginny, počkej," zavolal tiše.
Ginny se překvapeně otočila a zůstala stát.
"Ano?"
Harry nic neříkal, vkývl na ni a zavedl ji do sovince.
Dveře pak zabezpečil kouzlem.
Samozřejmě pomocí hůlky.
"Vím, kde najít tu knihovnu."
A všechno jí řekl a popsal.
"Takže stačí ve cvičebně říct knihovna," ujasňovala si.
Harry přikývl.
Věděl, že by protivníkovi pomáhat neměl, ale chtěl jí pomoct.
Ne, že by ji miloval, to ne.
To ho přešlo už dříve, ale chtěl jí pomoct, jako kamarádce.
"Díky, Harry."
"Není zač a odčaroval dveře.
Pak se rozešli na opačné strany.
Ginny do své koleje a Harry do té své.
Ostatní tam ještě nebyli a tak si sedl ke krbu, ve kterém plápolal ohheň, který, ale nehřál.
Když tu vyšel z ložnice Draco Malfoy.
Harry chtěl vztát a odejít, ale Malfoy byl rychlejší.
Na tuhle chvíli čekal kolik měsíců a tak ji nechtěl propást.
Namířil hůlkou na Harryho, který nehnutě seděl a řek:
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Petr Petr | 22. srpna 2007 v 9:15 | Reagovat

kdy bude další kapitola ???  Snad to není konec

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama