49. Napadení

22. srpna 2007 v 9:21 | Flave |  Harry Potter a Fénixův dědic I.
Tak a je tu předposlední kapitola.
***
49. kapitola Napadení
"Pohneš se a zakleju tě. Potřebuju s tebou mluvit a pořád ti to opakovat nebudu."
Harry se trošku uvolnil.
Všechny smyšly měl však napjaté a připravené v pohotovosti.
Draco si sedl proti němu, hůlku odložil a spojil ruce do hromady.
"Vyslechni mě a pak se rozhodni," promluvil.
Harry se ani nepohnul.
"Jistě si pamatuješ, jak jsem se s tebou pokoušel mluvit poprvé,"
Harry nedal na jevo, že si to pamatuje.
Draco si povzdechl a pokračoval.
"Potřeboval jsem tenkrát pomoc. Můj otec mi poslal dopis s tím, že se mám stát smrtijedem, ale já jsem to nechtěl. Bohužel se tak stalo a nejsem na to hrdý," ušklíbl se.
Harry chtěl sáhnout po hůlce, ale Malfoy mu to nedovolil.
Zvedl svou hůlku a namířil ji na Harryho, který se vrátil do klidu.
"Ano. Slyšíš dobře Pottere. Byl jsem, tak zoufalý, že jsem nevěděl, co dělat a tak jsi mě napadl jedině ty. Ale to už je teď jedno. Chtěl bych, aby ta nenávist mezi námi zmizela."
Harryho poslední věta šokovala.
Neubránil se a promluvil.
"My a přátelit se?"
"Nechtěj, abych to opakoval," zasyčel Malfoy.
Harry chvíli přemýšlel a dával si to do hromady.
Zapadalo to.
Malfoy se s ním chtěl několikrát promluvit.
A od té doby ho ani jednou nevyprovokoval.
Myslím, že Draco Malfoy něco chystá, vzpoměl si Harry na Lexova slova.
"Teoreticky řekněme, že ti věřím" řekl opatrně.
"Proč jsi nešel za někým z profesorů? Proč zrovna za mnou.
Draco zaúpěl.
"Copak to nechápeš? Jsi jediný, kdo snad může pána zla zabít. Aspoň se to říká. A proč jsem nešel za profesory? Nechtěl jsem, aby se o mě starali, jako o mimino. Jak je znám, pověsili, by na mě nějakého bystrozora."
"A to si myslíš, že ti uvěřím? Zvlášť, když na mě míříš hůlkou?" zavrčel Harry.
Draco si to uvědomil a usoudil, že Pottera nepřesvědčí, když na něj bude mířit a tak hůlku sklonil.
"Jak jinak jsem tě měl donutit? Promluvil by sis semnou dobrovolně?" odpověděl otázkou.
"Ne," řekl Harry.
"Promiň, ale nevěřím ti, Malfoyi."
V té chvíli se venku ozvaly kroky.
"Přemýšlej, Pottere," řekl Draco a rychle zmizel v ložnici.
Nechtěl, aby si mysleli, že chtěl Pottera zabít.
To by mu jen stížilo jeho plány.
V té chvíli do vnitř vešla Hermiona s Ronem a Cat.
"Kam jsi zmizel?" zeptal se Ron.
"Jsem si chtěl něco zařídit," mrkl na ně a ukázal směrem k chlapecké ložnici.
Doufal, že to bude vypadat věrohodně.
Malfoy je v ložnici a proto nemůže mluvit.
Ostatní přikývli.
***
"Zaklínadla zvládáš výborně, ale zatajování vázne," řekl mu Lex na jejich poslední hodině.
Bylo 27. června a zítra se vraceli.
Malfoy se s ním nepokoušel mluvit od té doby.
Harry to hned další den Lexovi řekl a ten jen potvrdil jeho domněnku.
A to, že by raději Malfoyovi věřit neměl.
"Opravdu, Harry. Budeš muset ještě hodně cvičit," řekl Lex čímž vrátil Harryho k vnímání.
"Dobře," přikývl.
"A od příštího roku začneme se zvěromagií. Jako dědic, bys to měl zvládnout rychle."
Harry se potěšil.
Konečně se mu splní jeho přání a bude zvěromág, tak, jako jeho otec.
Lex se usmál.
Věděl, co se Harrymu honí hlavou.
"Taže končíme,"
Oba vztali a vyšli ze cvičebny, kde byli ostatní.
Hermiona právě něco četla v tlusté knize a Ron jí nahlížel přez rameno.
Harry se musel usmát.
Ron se hodně za tento rok změnil.
Ne, že by knížky miloval, jako Hermiona, ale alespoň čas od času nějakou otevřel.
***
"Zítra buďte připravení a raději už dnes začněte balit," řekl Lex u večeře.
"Zítra bude vyhlášení bodů a samozřejmě nesmí chybět hostina a tak by jste to nemuseli stihnout. Po obědě se přemístíme do Bradavic a ukončíme tím, tak jednu kapitolu z našeho života. Jen upozornění pro ty, co ještě nesplnili úkol. Máte čas do zítřejší snídaně."
***
Harry strkal všechny věci do kufru a přemýšlel, co vlastně zde všechno prožil.
I když se mu tu ze začátku nejdřív nelíbilo, později změnil názor.
Koště a Hedvičinu klec (nechal si ji na památku) ukryl do zlaťáku od Freda a George.
Ani mu nepřišlo, že letos neseděl na Kulovém blesku.
Nebylo to, jako loni, když mu ho Umbridgeová zamkla a nechala hlídat.
Věděl, že ho má u sebe a že se mu nic nestane.
Přece jen to byla poslední vzpomínka na Siriuse.
Nůž, který od něj dostal, roztavil na odboru záhad a zrcátko rozbil.
Teď toho litoval, ale bylo pozdě.
Kouzlem spravit nešlo.
Věděl to, protože se ho snažil několikrát opravit sám.
Možná, že by se v něm někdo ukázal.
Přece, když ho Sirius neměl u sebe, tak ho musel někdo najít.
Pak si uvědomil, že přestal balit a vrátil se k práci.
Rád by se sem ještě někdy vrátil, ale věděl, že to nebude možné.
Rozhlédl se po ložnici, aby našel bundu, která mu chyběla a uviděl, jak Ron sundává ze zdi plagát Kudlejských Kanonýrů.
"Bude mi to chybět," vzdychl Ron, když se otočil na Harryho s plagátem v ruce.
"Mně taky," přiznal Harry a strčil do kufru poslední věc, která mu chyběla.
Bundu našel pod Ronovou postelí.
***
Tiše se dohodli, že dnes ráno cvičit nepůjdou.
Místo toho jen bezcílně přecházeli po společence.
Když byl čas na snídani, nechali přecházení a sešli dolů.
Při snídani nikdo nemluvil.
Každý se probíral vlastními myšlenkami na tento rok.
Pak přišlo vyhodnocení.
"S body se to má následovně," řekl Lex a rozvinul před sebou pergamen.
Pak vždy přečetl umístění a počet bodů u každé skupiny.
Začal od posledního místa až se dostal až na první tři místa.
Desátá, čtvrtá a pátá skupina.
"Na třetím místě se umístila 10. skupina," Na opačné straně od Harryho vybuchl jásotem stůl.
Harry mezi nimi poznal Cho.
Havraspárskou chytačku.
Jednoho času si myslel, že by s ní mohl chodit, ale nevyšlo to.
Vždy, když se sešli začala Cho brečet k vůli Cedricovi a to Harry nechápal a tak to raději skončili.
"A nakonec," řekl Lex, když se jídelna utišila
"Tu máme schodu. Pátá a čtvrtá skupina mají stejně a v tom případě druhé místo není a máme tu dvě první."
Ginina a Harryho skupina jásala a spolu s nimi i ostatní.
Když se utišili, Lex ještě řekl:
"Ještě do včerejšího dne byla čtvrtá skupina první, protože však včera našli v páté skupině knihovnu, stali se tak stejně, jako čtvrtá skupina prvními."
Hermiona po Harrym hodila tázavý pohled.
Harry si pomyslel, že jí to došlo a tak jen pokrčil rameny.
Když i poslední student dotleskal, Lex znovu promluvil.
"Jsem rád, že jste to zvládli. Doufám, že se vám zde líbilo a že si odnesete něco z toho, co jste se naučili."
"Já určitě," zamumlal Ron, aby ho nebylo moc slyšet.
"Co?" otázal se Harry.
"Že když na mě budou mířit tři omračovací paprsky, je lepší zdrhnout."
Všichni se rozesmáli.
Vzpomněli si totiž na jejich první hodinu skupinové výuky.
Tenkrát bojovali třy proti dvěma a Ron to odnesl.
Vrazily do něj hned tři paprsky.
Trvalo několik minut, než ho probrali.
Pak opět začali dávat pozor.
"Přeji vám dobrou chuť a čekám vás ve dvě hodiny ve vstupní síni. Sovy nechejte tady," zakončil Lex.
Pak už se dali do jídla.
Lexter poslal do oběhu nějaké jídelní lístky a než se dostal k nim jeden, většina už jedla.
Harry si vzal lístek a na hlas četl.
Kromě jídel na něm byly i různé sladkosti a zákusky, jejichž názvy ještě nikdy neslyšel.
Ještě, že u nich bylo z čeho se skládají, pomyslel si, když byl v oddělení se zvířecími cukrovinkami.
Protože například takové dračí srdce, by mohlo zavánět průšvihem.
Srdce z draka bylo totiš přísně hlídaná supstance.
Všichni se dali do jídla a ani jim nevadilo, že před chvílí snídali.
Rozhovor plynul, takže čas ubíhal, jako splašený.
Ani se nenadáli a byla tu poslední hodina do odjezdu.
Všichni, jako na povel vztali a ještě naposled si šli prohlédnout jejich kolej.
Pak Harry, jako jediný zamířil do sovince promluvit si s Arcanem.
Ostatní viděli, že odchází, ale nechali ho jít.
V srpnu to už bude lepší, řekl Arcan, když mu Harry pověděl, že bude letět do Bradavic.
Proč? zeptal se Harry.
To mi bude rok a budu, tak dospělý," vysvětlil fénix.
Moje schopnosti budou vyvinuté.
Harry se pořád tvářil nechápavě.
Mezi ty schopnosti patří i přemisťování, osvětlil.
Harry přikývl.
Už skoro zapomněl, jak se Arcan přemísťoval do komnaty nejvyšší potřeby, aby na něj dohlížel, když se pokoušel zvládnout svou energii a přitom všechno nespálit na popel.
Zdálo se mu to už tak dávno.
Bude lepší, když raději poletíš hned.
Fénix přikývl.
Po té se rozloučil, protože se chtěl ještě podívat k hrobu Hedviky.
Pomalu došel až k místu.
Celou dobu, byl, jako v mlze.
Před očima při tom viděl obrazy staré několik měsíců.
Sedl si vedle dřevěného křížku, který zde zarazil na památku a chvíli, tak seděl nehnutě.
Potom vztal a vrátil se do budovy.
"Co takhle zajít ještě do lesa?" zeptal se Ron, když se Harry vrátil.
Všichni přikývli a sešli po schodech do vstupní síně a pak ven.
Harry, který šel za nimi si všiml, že se Malfoy chová nějak podivně.
Pořád se otáčel, jakoby někoho čekal.
Harry pro jistotu položil ruku na kapsu, kde měl hůlku.
Došli až na místo, kde často sedávali.
V té chvíli s sebou Draco škubl.
Mezi stromi se něco mihlo.
Několik smrtijedů se k nim neslyšně přesunulo a pak zaútočili.
Harry ještě uviděl, jak nějaký smrtijed, podává Dracovi plášť a masku, když se musel začít bránit.
Zabiju ho, pomyslel ještě Harry.
Pak už začla bitva, která pro Harryho, Rona, Hermionu a Cat nevypadala příliž dobře.
Smrtijedů bylo čtyřikrát tolik a všichni nebyli, tak dobří, jak Harry i když trénovali.
Takže i Harrymu po chvíli docházelo sil.
Arcane? zkusil Harry.
Žádná odpověd.
Harry to tušil.
Arcan už byl příliž daleko než, aby se s ním mohl spojit.
"Tak ty se budeš bránit?" řekla smrtijedka, která poslala na Harryho další kouzlo a Harry se vyhnul.
Poznal hlas Belatrix.
Z hlavy mu všechno zmizelo.
Všechny pocity potlačil a cítil jen nenávist, která ho zaplňovala.
Chtěl ji zabít.
Chtěl ji mučit, ale najednou si uvědomil, že tu není sám.
Jsou tu jeho přátelé, které musí odvést do bezpečí.
Ron, Hermiona a Cat právě nějak připoutali pozornost smrtijedů, takže toho Harry využil a schoval se za strom.
Věděl, že to ostatní dlouho nezvládnou a tak rychle uvažoval, jak nejlépe je svolat k sobě a říct jim svůj plán.
Najednou na to přišel.
Může mezi ně poslat svého patrona s vzkazem.
Hermiona mu totiž jednou říkala, že vzkazy slyší jen ti, kterým byl určen.
Harry to však nikdy nezkoušel.
Taky doufal, že světelný jelen, smrtijedy na chvíli zabaví.
Namířil hůlkou před sebe, myslel na vzkaz a pro koho má být a pak vyslovil patronovo zaklínadlo.
Z hůlky vyskočil stříbrný dvanácterák a rozběhl se do skupiny smrtijedů.
Zmatení smrtijedi ustali v boji a zírali na jelena, který se postavil čelem ke studentům a pak řekl Harryho hlasem.
"Mám plán. Vběhněte mezi stromy za sebou. Rychle než se vzpamatují."
Pak se Jelen otočil a vrhl se na smrtijedy, kteří se strachem couvali.
Ron, Hermiona a Cat se rychle rozběhli určeným směrem.
Tam už na ně čekal Harry.
Rychle je zavedl o několik metrů dál a skryl je tak do většího stínu.
"Poslouchejte. Musíme se rozdělit"
Hermiona chtěla namítat, ale Harry ji umlčel a pokračoval.
"Musíme se rozdělit, protože je nás málo a když budou takle pokračovat, brzo nás chytí. Budeme na různých místech, snad nás nechytnou. Ten, kdo bude v bezpečí vyšle patrona Lexovi. Pak bude už jen čekat za tím, co ostatní se budou držet plánu a snažit se smrtijedy rozdělit a zneškodnit. Souhlasíte?" zeptal se Harry, když jim plán v kostce vyložil.
"Tak souhlasíte?" naléhal, když nikdo nepromluvil.
Pak všichni přikývli.
"Dobře," oddychl si.
"Takže ahoj venku a dávejte na sebe pozor."
Všichni se rozutekli různými směry hluboko do lesa, kde byla už tma a vysílali za sebe paprsky, aby přilákali smrtijedy.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Salih Salih | E-mail | Web | 24. října 2011 v 17:54 | Reagovat

Super, tenhle blog je celkem zajímavej. Jdu ještě něco počíst....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama