1. kapitola

16. května 2008 v 16:07 | Flave |  Harry Potter a Přítel Přírody
Plním slib a tak je tu první kapitola.
K soutěži o kapitolu.
Napsala jsem sice, že chci sedm komentářů s odkazy, ale je jich jen pět.
Nebylo by to, ale vůči vám fér a tak sem hned dávám i druhou kapitolu.
Flave :-))
***

1. kapitola
Harry Potter ztratil poslední osobu, které mohl bez starostí důvěřovat.
Ano.
Byli tu sice ještě jeho přátelé, ale Siriuse nikdo z nich nikdy nenahradí.
Tušil to už dávno, ale teď si to začal uvědomovat.
Není už nikdo komu by se svěřil se vším, co ho trápí.
Každý je s ním z vlastního důvodu.
Brumbál ho chce jen vycvičit v stroj na zabíjení a všechny ty řeči o přátelství a lásce jsou jen bláboly, které už nehodlá Harry poslouchat.
A Remus je to samé.
Nejspíš cítí jakousi odpovědnost k němu, když tu James s Lily už nejsou.
Harry by mohl pokračovat ještě dál, ale také to mohl shrnout dvěmi slovy.
Fénixův řád.
Všichni v téhle společnosti proti Voldemortovi měli na starost hlídat ho a tak Brumbál vytvořil hlídky, které Harryho nepřetržitě hlídalo.
Harry je cítil.
Vždy, když pohlédl z okna, tušil, že tam z nich někdo je a dává pozor.
To ho štvalo ze všeho nejvíc.
Byla hluboká noc, když se probudil z dalšího zlého snu, který se opakoval s přesnou pravidelností.
Vlastně se probudil ze skutečnosti, pomyslel si a posadil se, aby znova neusl i když věděl, že je to nemožné.
Snažil se na odbor záhad nemyslet a přes den se mu to docela i dařilo, ale v noci své sny ovládnout nedokázal.
Noc, co noc se vracel k oblouku smrti a noc, co noc bezmocně sledoval, jak jeho kmotr mizí za závěsem.
Takže v konečném výsledku toho moc nenaspal.
Jediná výhoda byla ta, že i když byl teprv první týden prázdnin, měl všechny úkoly do školy hotové.
Po hodině se pokusil znova usnout, ale jen ležel se zavřenýma očima za, kterými se odehrával pořád stejný film.
Vydržel to až do té doby než začlo svítat.
Rychle vyskočil, převlékl se a seběhl po schodech do kuchyně.
Nachistal vajíčka se slaninou a všechno to usmažil a nandal na talíře.
Snídani pro všechny chystal už od té doby, co přijel z Bradavic.
Teta Petůnie se sice z počátku podivila, ale nakonec uznala, že je na čase, aby ten kluk začal s něčím pomáhat.
Při tom zapomněla, že Harry už několik let seká trávník, chodí na nákupy a někdy i uklízí.
Harry to raději nekomentoval a snažil se odreagovat.
Právě, když připravil poslední porci pro Dudleye, samozřejmě byla největší, v potácel se dovnitř právě jmenovaný.
Když uviděl snídani, rozespalost ho opustila a on se dal do jídla.
Na Harryho, který stál opodál u kuchyňské linky a snídal zbytek, který mu zůstal, si nevšímal.
O několik minut později přišli i páni domu.
Vernon se jako obvykle schoval i s talířem za noviny a Petůnie se posadila vedle něj.
Ani jeden si Harryho nevšímal a ten byl tomu rád.
Snědl poslední sousto a tiše se vytratil do svého pokoje, kde na něj už čekala Hedvika s dopisem.
Věděl, co v něm bude, ale jen tak ze zvědavosti ho rozbalil.
Ahoj Harry.
Jak to jde?
Doufám, že dobře.
Prosím odpověs.
R. Lupin.
Harry odhodil dopis do koše, jako i ty ostatní a hodil sebou na postel.
Nehodlal jim odpovídat už z principu.
Vždyť, by sem mohli poslat Moodyho a on by se svým kouzelným okem podíval jak se Harry má.
Harry nepochyboval, že už to určitě zkoušeli.
A taky nechtěl odpovědět, protože oni mu v loni taky nic neříkali.
Jen Sirius mu to chtěl říct.
Harry si povzdechl a opřel si hlavu o skrčená kolena.
Už to tu bylo zase.
Jako blesk z čistého nebe, který za sebou nechává bolestivou ránu, která se skoro zacelý, ale pak se ten blesk objeví znova a rána je znova čerstvá.
Skápla mu jedna slza.
Na víc se už nezmohl a ani nechtěl.
Věděl, že musí přestat, ale když ono je to tak těžké.
Celý den pak usilovně pracoval na zahradě a nebo něco dělal uvnitř domu, takže na jiné myšlenky, než ti, které se týkaly práce, neměl čas.
I dnes cítil něčí neviditelný pohled, ale nedával nic znát.
Večer padl zmožený do postele a hned usnul.
Spánek mu, ale dopřán nebyl a po necelých dvou hodinách se probudil.
Posadil se a snažil se uklidnit zrychlený dech a bušící srdce.
Už byl zase mimo.
Postavil se a začal bezcílně bloudit po pokoji.
Jen díky dobré orientaci se o nic nepřerazil.
Právě dokončoval pátou okružní prohlídku, když mu padl do oka kulový blesk.
Sáhl po něm a zamířil s ním k posteli, kde si sedl a koště si položil na kolena.
Bylo to to jediné, kromě rozbitého zrcátka, co mu po Siriusovi zbylo.
A v tom ho to napadlo.
Když by se pořádně schoval pod neviditelný plášť i s koštětem, mohl by se jít proletět.
Tedy za předpokladu, že venku nehlídá Moody.
To se dá zjistit, pomyslel si a už si na sebe oblékal bundu.
Pak tiše otevřel okno a rozhlédl se.
Tušil, že tam někdo je, ale to ho nepřekvapilo.
Zakrít se i s koštětem už tak lehké nebylo, jak si myslel, ale na konec se mu to povedlo a on vyletěl do noční tmy.
Úlevně si vydechl, když byl o 50 metrů dál, protože to znamenalo, že si ho ten z řádu nevšiml ať už to byl kdokoli.
Namířil si to k lesu, kde měl jistotu, že ho nikdo neuvidí.
Sestoupal k zemi, kde si sundal neviditelný plášť, zastrčil ho do kapsy a znovu vystoupal k obloze, kde dnes vyjímečně poblikávalo jen několik málo hvězdiček.
Konečně se nadechl čerstvého vzduchu a tělem se mu rozlil zvláštní pocit svobody.
Věděl, že se to změní až se vrátí, ale v téhle chvíli to neřešil a jen létal sem a tam a představoval si, že chytá zlatonku, která mu vždy unikne a tak ji musí honit pořád dokola.
Po půl hodině se, ale něco změnilo.
Ten pocit, který cítil, zmizel a Harry pocítil, jakýsi strach.
Ale bylo to něco jiného.
Tenhle strach měl ochromující účinky, které zapříčinili, že padal volným pádem několik metrů než získal nad sebou kontrolu a raději přistál.
Sesedl a to bylo všechno, než ho opět ovládl strach.
Viděl, jak se k němu něco blíží, ale k vůli tmě to nerozpoznal.
Mozkomor to nebyl.
To věděl jistě.
Netvor byl necelých pět metrů od něj.
Pokoušel se vykřiknout, ale nemohl.
Koště mu vypadlo ze skřehlých rukou a samo odlétlo někam do tmy.
Poslední, co si pomyslel bylo, že tohle je jeho konec.
Pak už jen cítil kluzkou kůži a v té chvíli ztratil vědomí.
Pokusil se otevřít oči, ale nešlo to a tak se zaposlouchal do něčeho, co mu připomínalo hlas.
Po chvíli se z nesrozumitelného mumlání stala slova, která začínal chápak a po kterých se cítil líp.
"Jsem pán a přítel přírody. Prosím sílu její na pomoc. Aby odvrátila jistou smrt či nemoc."
Harry pocítil zvláštní teplo a otevřel oči.
Nad ním se skláněl muž, který mu připomínal Brumbála.
Oči a moudrost ve tváři měli úplně stejnou.
Muž se na něj usmál.
"Už je ti líp?"
Harry přikývl a posadil se.
Ještě se mu trochu točila hlava, ale jinak si připadal, že mu nic není.
"Kdo jste? A kde to jsem?" zeptal se, když se rozhlédl.
Byl v domě, tím si byl jistý, ale tím všechna podobnost končila.
Po zdech se plazily různé rostliny a květiny, které nádherně voněly a on sám ležel na posteli ze spletených větví stromů, které rostly kolem.
Harryho to uchvátilo.
Takovou dokonalost a souhru ještě nikdy neviděl.
Když se pozorně zaposlouchal, slyšel i zpěv ptáků.
"Jsi v domě přírody," odpověděl muž a posadil se na proti Harrymu na zem.
Chtěl udělat to samé, ale muž ho zadržel.
"Jsi ještě slabí a neměl by jsi se namáhat. Málem jsi byl mrtvý."
"Co se mi to stalo?" zeptal se Harry a sedl si pohodlněji.
"Pokousala tě legila."
"Legila?" řekl nechápavě chlapec.
"Je to ten nejhorší tvor, který kdy existoval. Je to spojení všech kouzelných a nekouzelných zvířat. Nejhorší na tom je, že si z nich bere jen to nejhorší."
Když Harry nechápal, muž pokračoval.
"Legila tvoří všechna zvířata, takže například, baziliškův jed, vlkodlačí nemoc, upírství a další jedovatá zvířata. Je ti tedy asi jasné, že útok legily nemůže nikdo přežít. Taky nikdo neví, jak vypadá, protože se objevuje jen v noci a oběť ochromí tak silným strachem, že se nedokáže bránit."
Harry si to chvíli dával dohromady.
"Jak je tedy možné, že žiju?"
"Je jediný člověk, který dokáže účinky legily a vlastně i ostatních zvířat úplně neutralizovat," usmál se muž a v očích mu zajiskřilo."
"Jen sama příroda dokáže navrátit všechno do původního ztavu, ale to jen za předpokladu, že ona sama ublížila a to se stalo i tobě. Já jsem pán a přítel přírody a tak mám tu moc tě vyléčit. Bohužel, kdybych přišel o několik minut později, nemohl bych vyléčit následky. Ale to se tebe netýká."
Harry přikývl.
Slabost z jeho těla pozvolna vyprchala.
"A co semnou teď bude?"
"Máš dvě možnosti," promluvil muž, "Můžeš se vrátit zpátky k příbuzným a nebo tě mohu naučit a později předat své schopnosti a vědomosti. Chtěl by jsi se stát pánem a přítelem přírody?"
Harry si byl jistý, že kdyby stál, určitě by se mu podlomila kolena.
"Ale jestli nechceš," usmál se na překvapeného Harryho.
"Proč zrovna já?" dostal jen ze sebe.
"Pozoruji tě už dlouhou dobu a vím, že jsi nikdy neublížil přírodě, pokud jsi opravdu nemusel a uznávám, že z toho budu mít prospěch trochu i já. Kdo by nechtěl mít Harryho Pottera na své straně?" ušklíbl se pán přírody.
Harry mu úšklebek vrátil.
Tenhle návrch se mu líbil.
Bylo to lepší než zůstat u Dursleyových.
"A co budu muset dělat?"
A tak bylo rozhodnuto.
Pán přírody pomohl Harrymu na nohy a zavedl ho do vedlejší místnosti, která vypadala podobně, jen tu ještě uprostřet bylo jezírko, které se čas od času zavlnilo.
Oba se k němu posadili a muž začal vysvětlovat.
"Naučíš se, jak léčit zvířata a rostliny a taky dokážeš ovládat všechny čtyři živli. Také se z tebe stane zvěromág a díky tomu, že tě pokousala legila, budeš si moct vybrat v jaké zvíře se budeš chtít měnit. Bohužel to však bude jen jedno. Také se naučíš nitrozpit a nitrobran."
Harry poslouchal a tušil, že to má i své proti. Určitě bude muset dost dřít, aby se to všechno naučil.
"Přesně tak," přikývl muž a usmál se, když sebou Harry přistiženě trhl.
"Ale taky po dobu výcviku neuvidíš nikoho z blízkých."
Harry přikývl, protože s tím se už smířil.
Kromě toho, Sirius je mrtvý, takže už nikoho nemá.
Muž si ho zamyšleně prohlížel a odhadoval jeho schopnosti.
Pak ho provedl celým domem, který vypadal stejně.
Postele z větví a v koupelně kromě vany taky jezero, ve kterém se byla možnost vykoupat.
"Začneme zítra," řekl mu, když si všechno prohlédl.
"Musíš se vyspat," pokynul mu k jedněm dveřím z neopracovaného dřeva a pak odešel.
Harry stiskl kliku a vešel dovnitř.
Jeho ložnice byla něčím jiná.
Nevěděl čím, ale cítil se tady v bezpečí.
Ani se neoptěžoval s převlékáním, ani neměl do čeho, a vlezl si pod lehkou deku, která vypadala, jako z listí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 philitadatadiskhpe philitadatadiskhpe | E-mail | Web | 16. května 2008 v 17:34 | Reagovat

pekné jen tak dál:D muuzu si tě přidat do oblíbených?

odepis kdyz tak na muj blog dk

2 philitadatadiskhpe philitadatadiskhpe | E-mail | Web | 16. května 2008 v 17:35 | Reagovat

je mám porvní komrent a tipuju ze si potesil gideona

3 snapeova snapeova | E-mail | Web | 17. května 2008 v 9:47 | Reagovat

super moc pěkný začátek ;-)

4 Miome Miome | 17. května 2008 v 15:12 | Reagovat

klaasny...mocinky hezkej zacatet...:o)

5 Berninka Berninka | Web | 2. června 2008 v 10:56 | Reagovat

Moc hezká kapitolka. Na těhlech stránkách se musím přiznat jsem už dlouho nebyla. Začátek téhle nové povídky mi přijde senza. Jen tak dál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama