3. kapitola

23. května 2008 v 16:58 | Flave |  Harry Potter a Přítel Přírody
A už je zase pátek a s ním i kapitola.
Nezdá se vám, že ten týden vždycky uteče nemožně rychle? :-))
Mno, ale teď už se pusťte do čtení a za komenty budu moc ráda.
Flave :-))
p.s., stesii, ráda sspřátelím :-)
***
3. kapitola
Čas plynul a Harryho život se začínal vracet do poklidného tempa.
Už měl po výcviku delší dobu, ale po té ještě dopilovával a vylepšoval všechny schopnosti.
Teď jen chodil po prohlídkách po lese a s Patrickem se skoro vůbec neviděl, protože ten chodil pomáhat.
Harry se, ale nenudil.
Zmíněné prohlídky ho dostatečně zaměstnávali.
Když neměl komu pomáhat, tak jen seděl tiše v trávě a nechal ať k němu příjdou ostatní zvířata a pak jim tiše vyprávěl.
Bylo jedno, co říkal.
Hlavně mluvil a to mu zmenšovalo jeho stesk.
I Patrick si jeho zamlklosti všiml a často ho nepozorovaně sledoval a přemýšlel.
O čem?
To věděl jen on sám.
V Bradavicích už přestávali věřit, že Harry žije.
Uběhlo září, říjen a nikde po Harrym ani známka, že žije či nežije.
Nastal chladivý listopad a Harry se jako vždy vydal hned ráno na prohlídku.
Patrick dnes také zatím zůstával doma.
Harry procházel už asi hodinu, když uznal, že nikde se nic neděje a tak zamířil na své místo a tam se posadil.
Neuběhlo ani deset minut, když se poblíž rozhrnulo křoví a k Harrymu si to namířil mladý vlk.
Harry ho znal.
Byl to ten, kterého zachránil před dvěma měsíci.
Vlk si k němu lehl a položil si mu hlavu na klín.
Harry ho s úsměvem podrbal za ušima a zvíře slastně zavřelo oči.
Z nenadání však vyskočilo a zaposlouchalo se.
Harry udělal to samé, ale nic neslyšel.
Pak to uviděl.
Mezi stromy se objevil kouř, který vystupoval z místa, které dobře znal.
Proměnil se v bílého vlka a rozběhl se k domu.
Když byl kousek od místa, proměnil se zpátky a těch pár metrů doběhl.
Pohledem zjistil, že přišel pozdě.
Část domu byla v plamenech.
"Patricku!" vykřikl a vběhl do hořícího domu.
Oheň ho naštěstí poznal a neublížil mu.
Patricka našel na chodbě, jak leží a přerývaně dýchá.
Harry věděl, že jestli mu něco udělali, nemohl ovládnout oheň a ten ho popálil.
Harry ho rychle vzal do náručí a vyběhl s ním ven.
Venku ho položil z dosahu kouře a přiklekl k němu.
Hořícího domu za ním si nevšímal.
"Smrtijedi," zasípal Patrick a chtěl ještě něco říct, ale začal kašlat.
"Nemluvte," nabádal ho Harry.
Bál se že to nevydrží.
"Co mám dělat?" zeptal se bezradně.
"Mě už nepomůžeš," řekl skrz kašel.
"Podej mi ruku."
"Ne. To nesmíte!" vykřikl Harry a snažil se zabránit slzám.
Patrick mu chtěl předat své schopnosti.
"Prosím," šeptl naléhavě pán přírody.
Harry poslechl a stiskl mu pravou ruku.
Věděl, co se bude dít.
Přečetl si to v jedné knize.
Patrick chtěl začít odříkávat přísahu, ale na něco si vzpomněl.
"V kuchyni leží na stole kniha. Přečti si ji a dávej na sebe pozor. Slib mi to."
Harry netušil o čem to mluví, ale přislíbil.
Pak už Patrick začal odříkávat.
"Já pán a přítel přírody umírám. Jsem připraven předat zbytek svých schopností svému následníkovi. Harry Jamesi Pottere. Přísaháš, že budeš vždy chránit přírodu a nikdy ji neublížíš, přísaháš, že každému, kdo bude potřebovat pomůžeš a přísaháš, že předáš dalšímu své schopnosti až příjde čas, aby pán a přítel přírody nikdy nevymizel a udržoval rovnováhu?" Patrick se na Harryho podíval očima, které se začaly potahovat jakýmsi skelným povlakem.
"Přísahám," řekl Harry a slzy už nezkrýval.
Kutálely se mu po tvářích a vyjadřovaly jeho smutek.
Jakmile to vyslovil.
Z jejich spojených rukou vyletěl zelený paprsek, který nejdříve vstoupil do Patrickova těla.
Ten sebou silně škubl a slabě zasténal.
Harry chtěl ruce rozpojit, ale měl ji jako přilepenou.
Zelený paprsek se objevil, změnil směr a zmizel v Harrym.
Ruce se jim konečně rozpojily a Harry na chvíli ztratil vědomí, které trvalo jen několik sekund.
Když se vzpamatoval, pohlédl na Patricka.
Ten už byl mrtvý.
Harry mu upravil hábit, který se mu při škubnutí pokrčil, ještě jednou na něj pohlédl a pak se otočil k domu, který pořád hořel.
Harry se na několik vteřin soustředil a plameny postupně uhasínaly až zhasly docela.
K Harryho údivu dům neutrpěl moc velké škody a tak se rozhodl, že v něm zůstane.
Z těžkým srdcem vzal Patrickovo tělo a přenesl ho na jeho oblíbené místo.
Tam s pomocí živlu země vyhloubil jámu a mrtvého dovnitř uložil.
Hlínu vrátil zpátky a upravil tak, aby tam nebyla žádná stopa.
Chtěl, aby Patrickovo tělo zůstalo navždy ukryté před ostatními.
Harry o něm věděl a to stačilo.
Pak smutně odešel do domu.
Vstup dovnitř mu, ale nebyl umožněn.
Harry zaostřil na překážku před dveřmi a na vzdory jeho situace se musel pousmát.
"Co ty tu děláš?"
Koukaly na něj dvě nevinné vlčí oči.
Mladý vlk ležel a pozoroval ho.
Jakoby mu chtěl něco říct.
"Ty tu chceš bydlet semnou?" došlo Harrymu.
Vlkovi zasvítily oči a uvolnil dveře.
Oba vešli dovnitř a Harry začal zkoumat vnitřní škody.
Z venčí to nevypadalo moc špatně a tady to bylo stejné.
"Dáme si něco dobrýho?" zeptal se svého nového přítele.
Vlk nadšeně štěkl.
Vešli tedy do kuchyně a Harry se jal prohledávat zásoby jídla.
Něcomálo vyndal a dal to do misky, kterou pak položil na zem.
On sám si sedl ke stolu.
Doufal, že vlk začne jíst, ale ten místo toho, přeběhl k Harrymu a vyskočil mu předními tlapami na kolena.
Pak se podíval směrem k misce a pak na Harryho.
"Já nebudu. Nemám hlad."
Vlk tiše zakňučel.
"Opravdu nebudu. Jen si dej. Já si dám něco později," odmítl Harry.
Vlk se přestal snažil ho přemlouvat a dal se sám do jídla.
Harry seděl a tiše ho sledoval.
"Měl bych ti vymyslet jméno," řekl po minutě. Nemůžu ti přece říkat vlku."
Vlk přestal jíst a vyčkávavě čekal s upřeným pohledem na Harryho.
"Co třeba Silver?" řekl po chvíli Harry.
Vlk nic nenamítal a tak bylo vyřešeno.
Harry přemýšlel, co bude dělat dál, když ho něco upoutalo na stole.
Byla to nějaká kniha v červené kůži.
Harry si uvědomil, že mu Patrick o ní říkal.
Sáhl po ní a otevřel ji na první stránce.
***
"Musíme něco dělat," řekl rozhodně Ron, když už asi hodinu pochodoval po společenské místnosti.
Hermiona seděla v jednom z křesel a byla na tom podobně.
"Nemůžeme dělat vůbec nic," vždychla.
Odtud nic nezmůžeme a ze školy nás nepustí. A i kdyby se nám povedlo se odtud dostat, tak kdebychom hledaly?"
Ron se zastavil a zamyšleně zíral do země.
"Asi máš pravdu, Hermiono, ale pořád tomu ještě nemůžu uvěřit."
"Já taky ne, rone. Jen doufám, že je Harry v pořádku," odpověděla Hermiona.
"A mělibychom jít spát. Možná, že se Harry objeví zítra," řekla nepřesvědčivě.
Rozloučili se a oba odešli spát do svých ložnic.
***
Brumbál přemýšlel nad tím samým.
Začínal si myslet, že Harrymu málo věřil.
Harry ho bral, jako dobrého přítele a on na něj nasadil hlídky, aby se mu něco nestalo.
Začínal si uvědomovat, že to asi byla chyba.
Kdyby mu dal trochu víc volnosti, nemusel být Harry teď bůh ví kde.
Ani nechtěl pomyslet na to, že by byl mrtvý.
I když dva měsíce byla dost dlouhá doba a Harry je přeci ještě dítě.
Není dítě, opravil se.
Kdokoli v jeho věku dítětem ještě je, ale on už ne.
Dospěl příliž brzy k čemuž určitou částí přispěl i Brumbál.
Pořád mu připomínal, jak je důležité Voldemorta zničit.
Za poslední půlrok dospěl ještě víc.
Smrt Siriuse ho příliž ranila na to, aby na to zapomněl nebo aby se s ní smířil.
Brumbál věděl, že se to nedá a hlavně Harryho obdivoval.
Jak moc ho obdivoval za to, že to tak zvládá.
Každou křivdu nebo něčí smrt ho ještě víc posílí a on se pustí ještě do většího boje, aby se pomstil.
Jestli ale Siriusova smrt už nebyla příliž mnoho, pro tak zranitelnou bytost.
Brumbál asi přibližně tušil, co se stalo.
Uvědomil si to, když našli Harryho koště.
Prostě už měl toho dost.
Určitě o hlídkách věděl a v noci se probudil s další noční můry.
Napadlo ho, že by se mohl proletět a tak zamířil do nejbliššího lesa, kde věděl, že ho nikdo neuvidí.
Tady Brumbálovy domněnky končily.
Netušil, co se stalo dál.
Možná ho napadlo nějaké zvíře.
Smrtijedi to nebyli.
To věděl jistě, protože by mu to Snape řekl.
Při myšlence, že by nějaké zvíře napadlo Harryho, mu přeběhl mráz po celém těle.
Když pohlédl na kouzelné hodinky, které měli místo ciferníku planety, všiml si, že už je čas.
Vstal, přešel ke krbu a za chvíli už vyšel na Grimmauldově náměstí.
Každodenní schůze řádu patřily v téhle době pravidelností.
Pravidelností také bylo, že při hlášení se zmiňovalo Harryho jméno několikrát, ale vždy v záporu.
Všichni už začli pochybovat, že Harryho vůbec kdy najdou.
Úplně stejně tomu bylo i dnes.
Jen Snape přišel s něčím novým.
"Pán zla nechal zabít Pána a přítele přírody," prohlásil když na něj přišla řada a Brumbál ho vyzval, aby mluvil, co je u Voldemorta nového.
Všichni věděli, co to znamená.
Pokud po sobě nenechal nějakého dědice, tak jsou všichni ztraceni.
Všechna zvířata se přidají k Voldemortovi a oni se můžou jen modlit.
***
"Hotovo, můj pane," řekl smrtijed, který se ještě s pěti přemístil přímo k Voldemortovi.
"Pán přírody je mrtvý. Ani ta jeho živelná moc mu nepomohla a zpálily ho plameny," zasmál se druhý.
Voldemort si je prohlížel s úsměvem.
Věděl, že je to pravda, protože si to přečetl v jejich myslích.
"A nikdo jiný tam s ním nebyl?" zeptal se a bleskl nebezpečně rudýma očima.
"N-ne, můj pane. Prohledali jsme celý dům než jsme ho zapálili," zakoktal se smrtijed.
Voldemort spokojeně přikývl.
"Můžete jít," propustil je a smrtijedi se přemístili pryč.
Voldemort osaměl.
O jednu starost míň, pomyslel si.
Už mu nebude křížit plány.
Už ho štvalo, že pokaždé při nějakém útoku se tam objevil i s těmi svými zvířaty.
A aby to ještě nestačilo, tak vyléčil všechny raněné, co pokousala Voldemortova zvířata.
Nikdy by to nepřiznal, ani sám sobě, ale měl z něj strach.
Ale teď už to bylo jedno.
Pán přírody je mrtvý a žádný jiný pokračovatel není.
Už nikdo takový, co by pokaždé zhatil jeho záměr.
V skrytu doufal, že Potter bude u něj, ale jak se zdálo, tak se po něm slehla zem.
Možná, že ho něco roztrhalo, ušklíbl se v duchu.
***
Harry zíral do obsahu knihy a s překvapením zjišťoval, že je celá o zvířatech, která něco hlídají.
Od draků, kteří hlídají zlaté poklady až po upíry, kteří hlídají vzácné lektvary.
Ho však zaujalo docela jiné zvíře.
Vlastně ho zajímalo to, co to zvíře hlídá.
Silver už vysbíral poslední zbytky z misky a Harryho pozorně sledoval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 manik manik | Web | 23. května 2008 v 18:00 | Reagovat

Pááni, tak to si mi líbí! =0D ne, vážně; námět je opravdu dobrý a povídka je skvěle propracovaná. nějak nenalézám nic, co bych měla zdrbat, tak jen ... asi si ji přidám do oblíbených ;oP

2 Viky Viky | 23. května 2008 v 21:13 | Reagovat

super, hlavně se těšim na to, až Voldemort zjistí, že Harry je nový pán přírody =)

3 sir matyas sir matyas | 23. května 2008 v 21:51 | Reagovat

nevim mi utika tyden strasne dlouho a tech par minut co ctu tvoji kapitolku tak jen mekolik sekund

4 Veri (Connie) Veri (Connie) | 24. května 2008 v 12:05 | Reagovat

Jéé, takhle to ukončit!! Ty seš ale.......... skvělá povídkářka!!!!!!!!!! :-D Fakt, skvěle povedená kapitolka!! Už se nemůžu dočkat pokráčka!! :-)

5 Miome Miome | 24. května 2008 v 15:31 | Reagovat

strasne hezka kapitola(stejne jako vsechny)....ale u toho jak umiral patrick sem bulela....proste klasna kapitolka jako vzdycky....=)

6 Anna Anna | 24. května 2008 v 20:11 | Reagovat

Pěkný, těším se na pokračování. Jsem zvědavá jak to dude dál.

7 Kate Kate | Web | 25. května 2008 v 13:41 | Reagovat

Krása už se těím na další

8 jita jita | 25. května 2008 v 16:50 | Reagovat

nadherné! jako vždycky :D ty si prostě užasna povidkářka! mno a teď mi nezbývá noc jinýho než přetrpět ten týden školy a pak se zase konečně začíst do další určitě užasné kapitoly

9 stesii stesii | Web | 25. května 2008 v 17:38 | Reagovat

Nádherná kapitolka :) krásně napsaná

PS:jdu si tě přidat do oblíbených :)

10 snapeova snapeova | E-mail | Web | 25. května 2008 v 18:52 | Reagovat

super je to fakt dobrý těším se na pokráčko

11 Simple Simple | Web | 25. května 2008 v 19:22 | Reagovat

pekná kapitola... teraz to už chce nejakú akcičku:P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama