4. kapitola

30. května 2008 v 18:08 | Flave |  Harry Potter a Přítel Přírody
Tak konečně jste se dočkali :-))
Přeji pěkné počtení a nechte nějaký komentář.
Díky Flave :-))
***
4. kapitola
Harry zíral na otočenou stránku, na které bylo to, co ho zaujalo a pořád tomu ještě nevěřil.
Pak se dal dočtení.
Když dočetl krátký odstavec, zhluboka se nadechl.
Silně se mu zatočila hlava a málem se sesunul ze židle.
Silver k němu přiběhl a šťouchl do něj.
Harry nereagoval a pořád koukal na stránku.
Na tu, na které bylo všechno o oblouku smrti a o tom, jak odtamtud může dostat Siriuse.
Vlk do něj šťouchl ještě jednou a Harry se konečně probral.
"Můžu pomoct Siriusovi," šeptl tiše a pohlédl na Silvera se slzami v očích.
Jakoby jeho vlastní slova ho donutila k úplnému probrání.
Vstal a chtěl se přemístit na ministerstvo, když ho na poslední chvíli Silver zadržel a zuřivě na něj zavrčel.
Harry bezradně sedl zpátky na židli.
"Máš pravdu. Musím si to nejdřív připravit," uznal svou skoro chybu.
Znova se zvedl, ale tentokrát zamířil do knihovny, kde chtěl najít vše o vlkodlacích, kteří prý hlídali oblouk.
Už mu bylo jasné před čím ho Patrick varoval, když mu o té knize pověděl.
Četl dlouho do noci až se mu zavřely oči a on usnul.
Ráno se probudil celý rozlámaný, ale stačilo trochu energie z ohně a hned mu bylo líp.
Připravil si malou snídani a když dojedl, vrátil se zpátky do knihovny.
Přečetl si všechno o všechno o vlkodlacích za čtyři dny.
Po těchto čtyřech dnech si byl jistý, že víc by se o vlkodlacích ve škole ani nedozvěděl.
Hlava mu praskala při všech těch informacích o vlastnostech, chování, zaklínadlech proti nim a další věci.
Zašel si tedy do lesa vyčistit hlavu, ale ani tam nepřestal přemýšlet nad tím, jak se dostane na ministerstvo kouzel, tak aby si ho nikdo nevšiml.
Konečně na něco přišel.
Mohl by se tam snad dostat na Štědrý den.
Většina snad bude doma a tak se mu možná povede nějak proklouznout.
Věděl, že je to ještě dost času, vždyť bylo sotva 15. listopadu, ale pak si řekl, že to ten měsíc ještě vydrží.
Několik dalších dní měl čas na procvičování kouzel, která by mu mohla pomoct proti vlkodlakům.
Také chodil často běhat v podobě vlka a také chodil plavat.
Při tom si všiml, že na svém pravém předloktí má jakýsi vypálený znak.
Ve víru předchozích dní si toho nevšiml.
Byl to vlk, který držel v zubech zelenou větvičku.
O několik dní zjistil k čemu to znamení je.
Spal sotva čtyři hodiny, když ho zbudilo nějaké pálení na ruce.
Zvědavě vyhrnul rukáv a do tmy se rozzářilo znamení.
Když se na něj Harry soustředil, uviděl v mysli nějakou vesničku.
Pak se mu objevil i název té vesnice a už mu to bylo jasné.
Tam útočí nějaká zvířata a on musí jít pomoct.
Nahodil na sebe hnědo zelený hábit, nasadil kápi a přemístil se na místo, které viděl v mysli.
Když se tam objevil, byl boj v plném proudu.
Smrtijedi bojovali s fénixovým řádem a vlkodlaci, upíři a další stvoření, která byla očividně na temné straně pobíhala sem a tam a snažila se roztrhat, co nejvíc lidí a bohužel se jim to i dařilo.
Harry vytáhl hůlku, Patrick mu ji začaroval před odhalením, a začal metat kouzla po smrtijedech.
Ty to nejdřív zaskočilo, ale po několika vteřinách se dali do boje ještě s větší vervou.
To Harry Potřeboval.
Chtěl, aby si ho nikdo nevšímal.
Těsně se vyhl letícímu paprsku a přikrčil se za strom.
Pak zavřel oči a pokusil se spojit se besnícími zvířaty.
Za nedlouho se mu to podařilo a tvorové zněhybněli, čehož si smrtijedi nevšimli, protože se snažili bojovat.
Členové řádu však začínali mít převahu a smrtijedy začaly spoutávat.
Harry to však neviděl.
Pořád se zavřenýma očima se soustředil na mysli zvířat.
Pokoušel se v jejich vzpomínkách najít to špatné.
Když se mu to povedlo, byly to vzpomínky na špatné zacházení a týrání, opatrně je vymazal.
Pak se znova zamyslel a přivolal je k sobě.
Asi tři desítky různých zvířat sebou trhlo a s jakousi lehkostí, kterou předtím v sobě neměli, přišli až k Harrymu, kde si kolem něj lehly.
On se na každého podíval laskavým pohledem a oni mu ho opětovali.
Věděl, že tihle už nikomu neublíží, pokud jim neublíží sám člověk.
"Utečte, co nejdál," poradil jim a oni tak udělali.
Rozeběhli se na všechny strany, co nejdál od lidí.
Harry vyšel na světlo, tak aby ho ostatní bojující viděli a vyslal mezi zbylé smrtijedy paprsek spoutávacího kouzla.
Dva trefil a to upoutalo jejich pozornost.
Zbylí smrtijedi se na něj hloupě otočili.
Řád na nic nečekal a smrtijedi, kteří teď stáli k nim zády, spoutali.
Harry je všechny rychle zkoumavě prohlédl a když si byl jistý, že nikdo není zraněný, tedy alespoň, tak aby žeby to nedokázali v nemocnici vyléčit, ucítil něčí pohled.
Brumbál pohlédl na Harryho, ale ten jen pokynul rukou na pozdrav a přemístil se.
Po minutě se přemístili i členové se spoutanými smrtijedy na ministerstvo, kde je předali bystrozorům.
Pak se vrátili na ústředí, kde shrnuli průběh boje.
"To byl, vydechl Remus Lupin, který vyvázl bez zranění.
"Ano. To byl Pán a přítel přírody," přikývl Brumbál.
"Ale, jak?" zeptal se další člen.
"Vždyť ten poslední zemřel a není známo, že by nechal nějakého pokračovatele."
Místností se rozlehl šum, který utichl až když Brumbál promluvil.
"Nevím, jak je to možné, ale tohle je pro nás dobré. Ale myslím, že bychom měli jít spát."
Všichni se rozloučili a přemístili se dosvých domovů nebo do Bradavic, jako v případě Brumbála.
Ten však nešel spát.
Sedl si za stůl v ředitelně a přemýšlel.
Kdo by to mohl být?
Něco o Pánovi přírody věděl, ale moc toho nebylo.
Jen věděl, že dokáže vyléčit jakékoli zranění od zvířete nebo rostliny.
Jen mu bylo líto, že to dnes neviděl.
Měl tolik práce se smrtijedy, že si nevšiml, že všechna zvířata zmizela a oni tam osaměli.
Kromě toho.
Ani smrtijedi si toho nevšimli a to byl asi záměr toho neznámého.
Potřeboval být s těmi zvířaty sám.
Brumbál nad tím ještě nějakou chvíli přemýšlel, ale pak se vrátil k věčnému tématu, které bylo o tom, kde je Harry.
***
Harry se objevil doma a hned vešel do knihovny, kde bylo jeho oblíbené místo.
Silver se k němu připojil a tiše čekal, co mu Harry řekne.
Ten však si promítal celý boj.
Byl rád, že dokázal pomoct všem zvířatům.
Tahle byla u Voldemorta jen krátce.
Proto se mu podařilo je vrátit zpátky.
Teď jen doufal, že utekli hodně daleko.
Taky si vybavil Brumbálův zkoumavý pohled.
Kdybi neuměl nitrozpit, myslel by si, že ho Brumbál poznal, ale on jen byl překvapený, že vidí pána přírody.
Harry sice netušil odkud Brumbál znal Patricka, ale to nebylo důležité.
Dnešní den zapomněl i na to, že už za několik dní budou Vánoce, ale nebude je slavit, jak by si někdo myslel, ale bude někde na ministerstvu kouzel v odboru záhad.
Zbytek dní měl klid.
Jedině ho čekaly každodenní prohlídky lesa.
Jednou našel raněného jelena.
Natáhl nad něj ruku a rána se zahojila.
Ještě několikrát si vyzkoušel různá kouzla a už tu byl den D.
Sníh, který napadl před dvěma dny pokrýval celý les, takže to vypadalo neuvěřitelně pohádkově.
Alespoň Harrymu to tak připadalo, když ráno vyhlédl z okna.
Něco málo posnídal, rozloučil se se Silverem a s tichým prásknutím se přemístil do átria ministerstva.
Pamatoval si na jedno místo v téhle hale, které bylo skryté před všema očima, protože bylo zahalené do stínu a tam se taky objevil.
Opatrně se rozhlédl, a když nikoho neviděl, oblékl si pro jistotu neviditelný plášť.
Pak, co nejtišeji došel ke schodišti, výtah okamžitě zavrhl, a dal se až docela dolů.
Cesta mu připadala nekonečná.
Jedno schodiště střídalo druhé a jakoby přibývala než naopak.
Po nekonečné době byl konečně ve známé chodbě s dveřmi, které ho ve snu pronásledovaly minulýrok.
Harry se chtěl rozběhnout, ale věděl, že by mohl na sebe upoutat nečí pozornost.
I když byli vánoce, určitě tu někdo hlídal.
Natáhl ruku a pomalu stiskl kliku.
Dveře se tiše otevřeli a Harry zmizel vevnitř.
Hned, jak za sebou zavřel, místnost ozářily modré svíce a zdi se roztočily.
Když to přestalo, Harry vyzkoušel jedny dveře, ale uvnitř byly jen regály se skleněnými koulemi.
Harry přesně věděl, co je to zač a rychle do ní vešel.
Nikde se nezastavoval a přešel až na druhý konec, kde byli dveře do komnaty s obloukem.
Konečně byl tady a srdce se mu rozbušilo nebezpečnou rychlostí.
Sundal neviditelný plášť a schoval ho do kapsy.
Sestoupil několik stupňů až do jakési prohloubené jámy u prostřed níž byo vyvýšené pódium se starobylým obloukem.
Dotkl se podivného závěsu, který byl na kamenném oblouku, doteď nehybný, se pohl.
Harry pevně uchopil hůlku, kterou měl v kapse, aby ji neztratil a pak skočil za závěs.
Padal jen několik vteřin, když dopadl na trávu.
Rychle vstal a rozhlédl se kolem.
Byl v lese.
Byl rád, že kniha nelhala a vydal se podle rad doprostřed hustého porostu.
Šel dvě hodiny, když uviděl něco povědomého a lesklého.
Věděl, že je na místě.
Celý potrhaný a unavený se k tomu bodu upínal, jako k něčemu krásnému.
Věděl však, že to nejhorší ho teprv čeká.
Bude muset porazit tři vlkodlaky a byl si jistý, že jeho přemlouvací schopnosti tady nebudou nic platné, protože, jak se dočetl, tihle vlkodlaci tu žijí už tisíce let.
Vyšel na velkou mýtinu u prostřed níž bylo klidné jezero jehož lesk, tak Harryho lákal.
Harry se do něj fascinovaně zahleděl a málem se mu to stalo osudným.
Z levé strany se na něj vyřítil vlkodlak neuvěřitelnou rychlostí a jen tak tak Harry vyhl.
Vlkodlak se vrátil a postavil se před Harryho.
"Uspěl jsi v první zkoušce," promluvil vlkodlak starým hlasem.
"Ale nemysli si že to bude tak jednoduché. Můžeme ti vrátit toho, koho chceš, ale budeš muset projít ještě jednou zkouškou."
Harry přikývl.
"První bych ho chtěl, ale vidět," vyřkl přání chlapec.
Bylo vidět, že neustoupí.
Vlkodlak se podivil jeho opovážlivosti, ale zároveň v něm cítil něco zvláštního.
Neuvědomoval si to však, protože on nikdy dobro nepoznal.
Možná o něm někdy slyšel, když byl malý, ale nepamatoval si to.
Harry se usmál nad jeho pocity a vlkodlak se otřásl.
"Dobrá, ale pak bude zkouška," svolil vlkodlak a přešel směrem k jezeru.
Harry se vydal za ním.
Jeho průvodce pak stiskl v trávě skrytý kámen a stiskl ho.
Ze země vyrostl průhledná roura, která mizela hluboko ve vodě.
"Pojď za mnou," vyzval Harryho a vklouzl do roury.
Harry vklouzl za ním a svezl se několik metrů hlouběji.
Bylo tu teplo a sucho oproti tam venku, kde byla samá voda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 aly aly | 30. května 2008 v 21:55 | Reagovat

super už se těším na další :)

2 maťka maťka | 30. května 2008 v 22:29 | Reagovat

supeeeeeeeeeeer moc moc dobreeeeeeeeeee

3 stesii stesii | Web | 30. května 2008 v 22:46 | Reagovat

mooc povedená kapitolka :D už se nemůžu dočkat další :D

jako vždy...:)

4 philitadatadiskhpe philitadatadiskhpe | E-mail | Web | 31. května 2008 v 12:54 | Reagovat

mooc pěkná kapitola už se těším na další:D

5 Anna Anna | 31. května 2008 v 15:02 | Reagovat

Pěkný, těším se na další kapitolu.

6 Miome Miome | 31. května 2008 v 19:43 | Reagovat

upa moooc dobry!!!!!tesim se na dalsi kapcu!!!=)

7 Viky Viky | 1. června 2008 v 17:44 | Reagovat

nádhera, těšim se na to až tam bude Sirius

8 jita jita | 1. června 2008 v 22:37 | Reagovat

super :)

9 Blytonka Blytonka | 2. června 2008 v 13:58 | Reagovat

SKvělá kapitola, líbí se mi, jak se to vyvíjí. I když není nápad se zachráněním Siriuse až tak originální, tady je to napsané opravdu skvěle =D

10 sir matyas sir matyas | 2. června 2008 v 19:32 | Reagovat

nadhera

11 manik manik | Web | 5. června 2008 v 20:27 | Reagovat

Moc pěkná kapitolka, pěkně se to rozvíjí akorát je škoda, že Harry musel tak brzo pomáhat coby PP, ale jinak je to opravdu pěkný, těším se na pokračování

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama