5. kapitola

6. června 2008 v 18:11 | Flave |  Harry Potter a Přítel Přírody
Tady je další kapitola, ale ještě než se dáte do čtení, mám pro vás několik zpráv.
1. tuhle povídku už mám celou naplánovanou a vychází mi na osm kapitol, takže teď už jen budu psá, co jsem si předem určila a nic už měnit nebudu.
2. pokud jste ještě nesoutěžili v předchozím článku, tak tak udělejte.
A teď přeji pěkné čtení a předem moc děkuju za komentáře.
Flave :-))
***
5. kapitola
"Kam to jdeme?" zeptal se Harry vlkodlaka, ale ten neodpověděl.
Ani se neohlédl a postupoval dál do jezera.
Harry si začínal uvědomovat, že čím jsou dál, tím je méně světla až nakonec neviděl zkoro vůbec.
Vlkodlakovi to nejspíš nedělalo problémy, protože šel pořád dál.
Když už si Harry myslel, že to nikdy neskončí, zastavili.
Co" chtěl se zeptat, ale oslnilo ho pronikavé světlo, které se náhle objevilo a které ho na několik vteřin oslepilo.
Když se jakštakš rozkoukal.
Všiml si, že jsou pořád v té podivné průhledné rouře a kolem nich je samá voda.
Jenže o proti minule, kdy byla voda čistá, tentokrát v ní plavaly nějaké předměty, které z hrůzou rozpoznal, jako lidská těla.
"Není mrtví," řekl vlkodlak a mávl mohutnou tlapou k jednomu z těl.
To připlulo blíž a Harry poznal Siriuse.
Jeho tělo se bezvládně vznášelo s rozhozenými končetinami.
Vlkodlak zase mávl a tělo odplulo.
Pak aniž by čekal na Harryho vyšel směrem zpátky.
Harry tam ještě chvíli stál ochromený hrůzou a bledý v obličeji.
Pak se naštěstí vzpamatoval a vlkodlaka dohnal.
"Co mu je?"
Vlkodlak, ale neodpovídal a Harry věděl, že z něj víc nedostane a tak raději uvažoval, co bude dělat dál.
Když byli opět venku, Harry se ani nestačil vzpamatovat a hned se na něj vyřítili dva vlkodlaci každý z jedné strany.
Harry věděl, že ho svým kousnutím nakazit nemůžou, ale mohli by ho ošklivě poranit, tak že by si to nemohl vyléčit ani sám.
Jeho průvodce zmizel a on zůstal sám s těmi dvěmi.
Hbitě vytáhl hůlku a začal metat kouuzla jedno za druhým.
Vlkodlaci se však pohybovali tak mrštně, že paprsky jen neškodně dopadli na zem na místo, kde ještě před setinou vteřiny byli.
Dal metal různé stříbrné kletby, ale nemělo to žádný výsledek.
Pokusil se s nimi spojit a uklidnit je, ale jakmile se o to pokusil, vlkodlaci ještě zrychlili a byli ještě nebezpečnější.
Temné vrčení se rozléhalo po celém lese a jejich zuby a drápy se nebezpečně blýskaly.
Harry se naokamžik nadechl, aby nabral sílu a to se mu nevyplatilo.
Jeden z vlkodlaků toho využil a s hrozivým zavrčením skočil přímo na chlapce.
Ten zůstal po nárazů zvířecího těla ocrhomeně ležet na zemi.
Myslel si, že už je konec.
Cítil horký dech a cítil drápy a zuby, když také ucítil něco pod svou rukou.
Myslel si, že ji při pádu ztratil, ale naštěstí se odkutálela jen o kousek dál.
Pevně uchopil hůlku do ruky a stočil ji nad sebe, kde cítil vlkodlaka.
Zvíře zavilo strašnou bolestí a padlo na bok z kterého mu odkapávalo roztavené stříbro.
V té cvhíli zmizel a Harry věděl, že má vyhráno.
S jedním vlkodlakem si snad nějak poradí.
Ale jak se mýlil.
Ani se nestačil vzpamatovat, když se tam objevil další scela odpočinutí o proti tomu druhému, který už přece zápasil už nějakou dobu.
Trvalo snad dvě hodiny, než se unavil a v momentě, když chtěl na Harryho zaútočit, chlapec toho využil a jednoduchým kouzlem schodil tvora do vody, kde na něj poslal zmrazovací kouzlo.
Jakmile vlkodlak zůstal uvězněný v kostce ledu, zmizel.
Teď měl před sebou už posledního.
Něco mu říkalo, že tohle bude poslední a taky nebezpečný boj.
A nepletl se.
Harry zkusil všechna možná kouzla, ale každému se hbitě vyhnul a zaútočil na Harryho.
Ten už takové štěstí neměl.
Díky unavě a nepozornosti už schytal několik tržných ran a měl pocit, že má zlomenou ruku.
Konečně vlkodlak udělal chybu a Harryho stejným způsobem, jako prvního ochromil stříbrem.
Vlkodlak padl k zemi a po chvíli zmizel.
Harry padl k zemi.
Pokusil se vzít energii z nějakého živlu, ale nešlo to.
Jako by tohle místo ani žádnou energii nemělo.
"Uspěl si a můžeš si odvést koho chceš," objevil se před ním vlkodlak, který ho na začátku dovedl za Siriusem.
Harry se těžce zvedl a vydal se za vlkodlakem.
Prošli stejnou rourou, jak před tím.
Jakmile došli na místo, vlkodlak mávl tlapou a jedno z těl připlulo až k bariéře.
Nezastavilo se však, jak Harry soudil a jak by většina pevných věcí udělala.
Tělo bez větších problémů proplulo zdí a zůstalo ležet na zemi před Harrym.
Harry ho rychle popadl do náručí, ale byl moc těžký.
Taky si všiml, že Sirius je úplně ledový.
Proto, i když nerad, zastavil, sundal svůj zeleno hnědý plášť, který mu dal Patrick, a přehodil ho přes ten Siriusův.
Pak pokračovali v cestě.
Když vyšli před jezero, Harry chtěl hned Siriuse oživovat, ale Vlkodlak ho nenechal.
"Musíte rychle odejít. Vlkodlaci vám už nic neudělají, ale jsou tu další tvorové a ti nebudou brát ohled na to, že jste se tu můžete volně pohybovat."
"Děkuju," poděkoval Harry a chtěl odejít, když ho vlkodlak ještě zastavil.
"A nezapomeň, Harry Pottere. Kdykoli budeš potřebovat naší pomoc, stačí, když na nás v duchu pomyslíš a my ti pomůžeme."
Vlkodlakovi nebezpečně zablesklo v očích a zmizel.
Harry se se Siriusem v náručí vydal na cestu.
Byl vyčerpaný a všechno ho bolelo, hlavně zlomená ruka, kterou musel Siriuse podpírat, ale na vyléčení něměl čas.
Rychle se prodrali hustými stromy až nakonec v dálce uviděl obris kamenného oblouku, který byl na ministerstvu kouzel.
V duchu se zaradoval, protože už nemohl.
Z posledních sil se doplazil k oblouku a rychle ním prostrčil Siriuse.
Když chtěl vejít i on, ozvalo se zaním nějaký vřískot a když se otočil, spatřil za sebou čtyři upíry.
Harry hned zkusil spojení, ale nešlo to a tak se musel dát do boje.
Naštěstí nebyli tak rychlí a hbití, jak vlkodlaci a po nějaké chvíli všichni čtyři leželi v bezvědomí.
Harry od něj taky nebyl moc daleko.
Přibyly mu nové rány, které začaly krvácet.
Oblečení měl na několika místech roztrhané a v ruce mu tepala nesnesitelná bolest.
Namířil na ni hůlkou a kost mu srostla.
Na víc neměl čas a ani lektvary.
kouzlo pána a přítele přírody na sebe použít nemohl.
Nefungovalo by to.
Rychle se protáhl obloujkem a ocitl se na ministerstvu.
Sirius ležel opodál a zdálo se že začíná nabírat vědomí.
Harry se k němu doplazil a použil na něj ohřívací kouzlo.
Sirius se pohnul a otevřel oči.
"Co se děje?" zeptal se a bloudil zkoumavě po místnosti.
"Jsi zpátky," řekl unaveně Harry.
Sirius se podíval nevěřícně tím směrem a oči se mu rozzářili.
"Siriusi musíme pryč."
Harry sáhl do hábitu, který oblékl svému kmotrovi a vyndal nepoškozený neviditelný plášť.
"Jsi zraněný," řekl chlapci, když si všiml zakrvácenému oblečení.
"To nic," pousmál se chlapec a opatrně se postavil na nohy.
Pak pomohl Siriusovi.
Přehodil přes něj neviditelný plášť a doufal, že nikoho nepotkají.
K vůli svým zraněním postupovali pomalu.
Zároveň se snažili nadělat, co nejméně hluku.
Bystrozorové by se asi divili, kdyby přišli a uviděli Harryho, jak se prochází po ministerstvu bez toho, aby o něm věděl.
Ale ještě větší překvapení by pro ně bylo, kdyby uměli prohlédnout pod neviditelný plášť, kde se skrýval hledaný vrah.
Po úmorné práci se vyškrábali až na horu.
Když chtěli z malé chodbičky vejít do hlavního atria, zastavili se.
Někdo tam byl.
Harry nakoukl nepozorovaně dovnitř a uviděl dva starší bystrozory, jak se o něčem baví.
Nevěděl o čem, protože stáli daleko.
Harrymu se Siriusem by stačilo, kdyby se protáhli pár metrů podél zdi a byli by v nístě, odkud by se mohli přemístit.
To, ale nebylo možné, protože by si jich muži všimli.
"Promiň Siriusi, ale musím si vzít zpátky svůj hábit," omluvil se Harry a jal se pomáhat Siriusovi, který se začínal třást.
Harry nevěděl jestli zimou nebo nějakým následkem z oblouku nebo čím vlastně.
Za chvíli měl Harry na sobě svůj plášť a Sirius ten neviditelný.
Harry už chtěl vyjít, ale objevil se další problém.
Sirius senedokázal udržet na nohou.
Harry se postavil za něj a podpíral ho.
Ten chvíli nechápal, co se děje, ale pak začal s chlapcem spolupracovat.
Harry věděl, že to nebude mít takový účinek, jaký by to mělo, kdyby mohl jen proběhnout, ale musí to zkusit.
Jakmile prošli do atria, okamžitě se přitiskly ke zdi.
Zároveň Harryho plášť změnil barvu, takže teď skoro dokonale splíval s okolními zdmi.
"A co říkáš na tu zprávu, co se tady říká?" řekl jeden z bystrozorů hlubokým hlasem.
"Myslíš o tom, že by se měl Potter prohlásit za mrtvého?" odpověděl druhý.
V Harrym trhlo a málem neudržel Siriuse.
Ten sebou silně škubl a neviditelný plášť mu na vteřinu odhalil pár centimetrů hábitu.
Naštěstí si toho z bystrozorů nikdo nevšiml.
"Myslím, že by Potterova smrt měla zůstat v tajnosti. Kdyby se o tom dozvěděl Ty-víš-kdo, tak by to mohlo mít špatný následky, řekl zase ten první.
"Možná máš pravdu, ale víš, že Popletal si myslí něco jinýho a ani jeden z nás mu to nevymluví."
"No jo," povzdechl si.
"Denní věštec to zítra otiskne a možná, že to bude znamenat náš konec."
To už Harry se na půl bezvědomým Siriusem došli až na místo a okamžitě se přemístili k Harrymu prozatímnímu domu.
"Nešlišel jsi něco?" zeptal se bystrozor a podíval se směrem odkud se právě oba přemístili.
"Asi se ti něco zdálo," řekl druhý s výrazem, který napovídal, že si o něm myslí, že je paranoik.
***
"To přece nemůžou," prohlásil Remus, když mu Brumbál vysvětlil jejich situaci.
"Harry určitě někde je a Popletal ho jen tak odepíše? To přece nemůže."
"Bohužel může," vzdychl Brumbál.
Právě se vrátil z ministerstva, kde mu ministr oznámil, že zítra v denním věštci výjde článek o Harryho smrti.
Řádu se to zatím dařilo držet v tajnosti, ale ministr se to nějak dozvěděl a uznal, že to je už dlouho na to, aby ho našli živého.
"Brumbále, vy si taky myslíte, že už není šance?" zkoumavě pohlédl na ředitele.
Brumbál chvíli váhal s odpovědí, ale pak téměř neznatelně přikývl.
"Nerad to přiznávám, ale kdyby ještě žil, musel by u někoho bydlet a ten by nám nebo ministrovi dal vědět. Možná, že ho dostali smrtijedi."
"Snape!" vykřikl Remus a chtěl pro něj zajít.
"Uklidni se. Severus o něm nic neví."
"A jak by ho teda mohl dostat Voldemort?" zeptal se vlkodlak.
"Možná, že už o Severusovi něco tuší a vynechal ho z toho," odpověděl ředitel.
Oba si chvíli hleděli bezeslov do očí a snažili se z toho druhého něco vyčíst.
"A nebo žije někde docela sám a zvládá to docela dobře," řekl Remus,
"Kéž by jsi měl pravdu," řekl unaveně Brumbál a propustil Remuse.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wastow wastow | Web | 6. června 2008 v 19:46 | Reagovat

po dlouhý době se tu stavim a co nevidim, další kapča! Fakt se to krásně rozvíjí a moc dobře se to čte

Těšim se na další :))

2 Anna Anna | 6. června 2008 v 20:28 | Reagovat

Pěkná kapitola už se těším na další.

3 Samantha Lupin Evensová Samantha Lupin Evensová | 6. června 2008 v 22:13 | Reagovat

Super!! Jéj, už aby byla další kapča.. začínám být tak napnutá, že i dědovy kšandy sou na tom líp..

4 Viky Viky | 7. června 2008 v 8:27 | Reagovat

skvělý, moc se těším na další kapču =)

5 jerry jerry | 7. června 2008 v 18:20 | Reagovat

Je to výborné. Čítal som HP a FD I. a II. a tiež sa mi to páčilo. Píšeš výborne.

6 Miome Miome | 8. června 2008 v 12:26 | Reagovat

je to krasny...!!moooc se tesim na dalsi kapcu!!!!:o)

7 Arieva Arieva | 8. června 2008 v 21:08 | Reagovat

Tak tohle byla fakt hustá kapitolka... už se těším na další :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama